Vytrvalá modlitba

Ježíš řekl svým učedníkům podobenství, aby ukázal, jak je třeba stále se modlit a neochabovat: "V jednom městě byl soudce, který se Boha nebál a z lidí si nic nedělal. V tom městě byla i vdova, která k němu ustavičně chodila a žádala: `Zastaň se mne proti mému odpůrci.´ Ale on se k tomu dlouho neměl. Potom si však řekl: `I když se Boha nebojím a z lidí si nic nedělám, dopomohu jí k právu, poněvadž mi nedává pokoj. Jinak mi sem stále bude chodit a nakonec mě umoří.´" A Pán řekl: "Všimněte si, co praví ten nespravedlivý soudce! Což teprve Bůh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá? Ujišťuji vás, že se jich brzo zastane. Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?" (Lk 18,1-8)

V podstatě žádné Ježíšovo slovo nepotřebuje extra komentář. Rozjímání znamená, že se každý z nás vystavíme síle Božího slova a necháme se jím proměnit. Zaměřme svůj vnitřní zrak na to, jak vypadá naše prosebná modlitba. Pokud máme nějaké odpůrce, modleme se přímo "otravnou modlitbou" k našemu Pánu. Když dokáže člověka vyslyšet člověk bez lásky, pokud je umořen prosbou strádajícího, o co dříve a s jak velkou láskou vyslyší nás Otec nebeský v různých pokušeních, když k němu budeme vytrvale volat. Ve chvilce ticha si uvědomme, s čím nebo s kým dlouhodobě zápasíme a začněme vytrvale prosit o Boží pomoc.

Pane Ježíši, dej nám milost trpělivosti, odvahy a pokory k vytrvalé modlitbě, ve které tě budeme prosit o všechno, co nás a druhé povede k věčnému životu.  Amen.