Výzva pro postní období obrátit se k Bohu
Když Ježíš vyháněl zlého ducha z němého člověka, někteří ze zástupu řekli: "Vyhání zlé duchy s pomocí Belzebuba, vládce zlých duchů!" Jiní ho pokoušeli a žádali od něho znamení z nebe.
On však znal jejich myšlenky, a proto jim řekl: "Každé království proti sobě rozdvojené zpustne a dům na dům padne. Je-li tedy i satan v sobě rozdvojen, jak obstojí jeho království? Říkáte totiž, že vyháním zlé duchy s pomocí Belzebuba. Jestliže já vyháním zlé duchy s pomocí Belzebuba, s čí pomocí je vyhánějí vaši synové? Proto oni budou vašimi soudci. Jestliže však vyháním zlé duchy prstem Božím, pak už k vám přišlo Boží království.
Dokud ozbrojený silák hlídá svůj dvůr, jeho majetek je v bezpečí. Přepadne-li ho však někdo silnější a přemůže ho, vezme mu jeho zbraně, na které spoléhal, a jeho kořist rozdá.
Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje!
Když nečistý duch vyjde z člověka, potuluje se po pustinách a hledá odpočinutí. Když nenajde, řekne si: `Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.' Přijde a nalezne ho vyčištěný a vyzdobený. Tu jde, přibere si sedm jiných duchů, horších, než je sám, a vejdou a usadí se tam. Konce toho člověka jsou horší než začátky." (Lk 11,15-26)
Možná se nám stalo, že v krátkém čase po absolvování svátosti smíření jsme velmi rychle upadli do hříchu, který se nám opakuje a za který se zvlášť stydíme. Pak nám tato zkušenost bere odvahu se vůbec k Bohu přiblížit a máme tendenci se od Boha vzdalovat, říkat si, že nemá smysl, aby nám Bůh žehnal, když ho dokážeme tak rychle opouštět.
Je to dobrý pocit, když se ve svátosti smíření vyznáme ze svých hříchů a proniká nás pokoj srdce. Podobáme se domu, který je vyčištěný, uklizený, vyzdobený. Ale někdy je prázdný. Chybí tam ten, kdo ho má obývat. Děje se to tehdy, kdy na Ježíše rychle zapomínáme. Obdařeni pokojem svátosti smíření se znovu vrháme do dobrých věcí, abychom všechno napravili. "Odfungujeme" své povinnosti, snažíme se všem vyhovět, snažíme se o lepší chování k druhým … a za chvilku jsme z toho unaveni, otráveni a začíná nám chybět síla pokračovat dál. Zjišťujeme jeden bolestný fakt. V nás samých není láska.
Bůh není Bohem zbožných výkonů. Bůh chce vytvářet s námi společenství. Chce být Emmanuel - Bůh s námi. My to někdy děláme tak, že Pánu obrazně řečeno povíme: "Hezky se tady na chvilku posaď a počkej, až to všechno zvládnu a pak přijdu, abych ti ukázal, co všechno jsem pro tebe udělal."
"Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje", říká nám Ježíš.
Každá součást našeho života se má stát součástí života Božího. Ne tím, že nanutíme Bohu své názory a představy o tom, jak by to všechno mělo být a co by on měl dělat, jak se o podobnou manipulaci snažili někteří židé. Náš život má být životem s Bohem a co se příčí jeho Duchu, to musíme odstranit, nechat umřít, očistit jeho přítomností. Tak se propojí naše životy do společné jednoty a my se staneme součástí Božího života.
Potom, když přijdou zlí duchové k bráně naší duše, nakouknou přes okno do příbytku našeho srdce, setkají se s pohledem Ježíše Krista a rychle prchnou.
Pane Ježíši, Synu Boží,
chci Ti děkovat za neustálé zázraky,
které činíš v mém životě.
Děkuji ti za zázrak tvého milosrdenství,
tvé trpělivosti, kterou se mnou máš.
Děkuji ti, že to se mnou nevzdáváš.
Chválím tě za tvou božskou dobrotu,
kterou mě projevuješ i tehdy,
kdy já se od tebe vzdaluji.
Dej, ať tě jednou mohu chválit
za všechny zázraky, které jsem si
v tomto pozemském životě nevšiml. Amen.
