Boží přikázání jako prostor lásky

Ježíš řekl svým učedníkům: „Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje, a kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec a také já ho budu milovat a dám se mu poznat.“ Zeptal se ho Juda - ne ten Iškariotský: „Pane, jak to, že se chceš dát poznat nám, a světu ne?“ Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává moje slova. A (přece) slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal. To jsem k vám mluvil, dokud ještě zůstávám u vás. Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého Otec pošle ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno ostatní, co jsem vám řekl já.“ (Jan 14,21-26)

"Mít" Boží přikázání znamená přijímat Boha do svého srdce. Výraz "přikázání" v biblickém slova smyslu nemá striktní význam ve smyslu "odfungování" příkazu. Boží přikázání je jinými slovy vroucí touha našeho Pána po úplném štěstí člověka. Bůh do nás vložil "imperativ" života, vnitřní rozkaz základního směřování, který my nazýváme svědomí. Zjevené Boží slovo je ještě hlubší, než je naše svědomí, protože ve zmatku rozlišování mezi dobrem a zlem se máme vždy přiklonit k tomu, co říká Bůh, který jediný je Dobrý.

Bůh s námi chce vytvořit milující dialog, ve kterém "vnitřním rozkazem" bude spíše tíhnutí vzájemné lásky. Je to jako když dva zamilovaní prožívají vnitřní "rozkaz svého srdce" a prohlubují si lásku ke zralému rozhodnutí být spolu na celý život. Neberou to jako omezující prostor jejich svobody, ale naopak - možnost jejího naplnění.

Pane Ježíši, prosím, dej mi správné poznání tvé lásky,

chci vstoupit do hlubin tvého Srdce,

chci přijmout ve tvém milosrdenství odpuštění hříchů,

chci projevit velkou vděčnost za tvou dobrotu vůči mně i celému světu.

Přijď a dej, ať správně pochopím cesty tvé lásky

a touto láskou ať také všechny mé bližní obohatím. Amen.