Ježíš řekl svým učedníkům: "Nemyslete, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se to všecko nestane. Kdyby tedy někdo zrušil jedno z těchto přikázání - a třebas i to nejmenší - a tak učil lidi, bude v nebeském království nejmenší. Kdo se však bude jimi řídit a jim učit, bude v nebeském království veliký." (Mt 5,17-19)
Bůh vede člověka v dějinách lidstva k hlubšímu poznávání sebe sama, k naplnění lidské identity v sjednocení s ním. Příchodem Božího Syna se mělo naplnit Boží sdílení se s člověkem. Desatero Božích přikázání, Boží moudrost zapsaná ve spisech Starého zákona, zůstává nezaměnitelným Božím slovem, které je završeno příchodem Božího Logos, Božího Slova - Božího Syna Ježíše Krista. Ježíš nám přináší svobodu, ale to neznamená, že nás Desatero nezavazuje. Právě naopak. Boží Syn nás vede k hlubšímu pochopení Boží touhy, kdy má narůstat naplňování Desatera, a kdy se má prohlubovat to, co už bylo Bohem zjeveno ve Starém zákoně.
Pane Ježíši, dej nám milost,
- ať si celým srdcem zamilujeme tebe, nebeského Otce i vašeho Ducha
- ať tě vzýváme s čistým a pokorným srdcem a prosíme tě v souladu s tvou vůlí
- ať ctíme sváteční den radostným přiblížením se k tobě v eucharistii
- ať milujeme své rodiče přes všechny jejich slabosti a modlíme se za ně
- ať všude přinášíme tvůj život, tvou lásku, tvé odpuštění a milosrdenství
- ať se přijímáme s druhými v čistotě tvého Božského Srdce
- ať máme tak štědré srdce, jaké máš ty a rozdáváme druhým sebe, jako jsi ty se daroval nám
- ať žijeme v pravdě a náš život je pravdou
- ať máme v úctě manželství, rodinu, život od početí i život starých a nemocných
- ať chápeme hmotné věci jako prostředky, kterými máme posloužit druhým
Amen.