Ježíš se uchýlil se svými učedníky k moři a velké množství lidu z Galileje šlo za ním. Také z Judska, z Jeruzaléma, z Idumeje, ze Zajordání, i z okolí Tyru a Sidónu přišlo k němu mnoho lidí, protože slyšeli, co všechno koná. Tu řekl svým učedníkům, že mají mít pro něho připravenou loďku, aby se na něho lidé netlačili.
Mnoho jich totiž uzdravil, takže se neduživí hrnuli k němu, aby se ho mohli dotknout. Kdykoli ho viděli nečistí duchové, padali před ním na zem a křičeli: "Ty jsi Syn Boží!" On jim však přísně zakazoval, aby ho neprozrazovali. (Mk 3,7-12)
Přistupme k Ježíši se svými nemocemi. Vypovídejme mu svým srdcem, slovem, gestem, co nás trápí. Před ním si můžeme zcela obnažit naše nitro - ne že by on nevěděl, co se v nás skrývá - ale v upřímnosti našeho srdce Ježíš zasahuje hlubiny, které my nemůžeme obsáhnout.
Svěřme Ježíši své obavy, místa našich neduhů, letité závislosti nebo trápení, která nás provázejí. Ježíš není "lidovým léčitelem". On je Božím Synem, který chce uzdravit náš život Boží láskou. Chce vyhnat všechny zlé duchy z našeho srdce, všechny zabydlené svázanosti, které nám brání v otevření se na lásku k Bohu a bližnímu, na víru a naději.
Osobně nyní, ve chvilce ticha, odevzdejme Ježíši své srdce i svůj život. Vydejme mu do rukou to, s čím si my nedokážeme poradit