Pojď za mnou!

Ježíš uviděl jednoho celníka - jmenoval se Lévi - jak sedí v celnici, a řekl mu: "Pojď za mnou!" (Lévi) nechal všeho, vstal a šel za ním. Ve svém domě pak mu vystrojil velkou hostinu. Spolu s nimi bylo u stolu celé množství celníků a jiných lidí. Farizeové a jejich učitelé Zákona reptali a řekli jeho učedníkům: "Proč jíte a pijete s celníky a hříšníky?" Ježíš jim odpověděl: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní! Nepřišel jsem povolat k obrácení spravedlivé, ale hříšníky." (Lk 5,27-32)

Ježíšův pohled osvobozuje, uzdravuje, dodává odvahu. Když se dívá na nás Bůh, je to pohled plný života, věčnosti. Co všechno zachytil Lévi - Matouš - když se mu Ježíš zadíval do hloubky jeho duše. Nestačí mít "všeho plné zuby", abychom učinili radikální krok ve svém životě. Celník Lévi měl dobré "bydlo", jistotu ohledně peněz a majetku. Římané najímali soukromníky a soukromé "firmy" k odvádění cla do římských pokladen. Celník dostal od Říma licenci, kolik se mělo za co vybírat. Často však ke svému obohacení tito lidé vybírali víc, než bylo potřeba. Také fungovala korupce a všechny možné finanční triky, kterými se obohacení ještě navyšovalo. Židé celníky pohrdali a chápali je jako veřejné hříšníky, protože pomáhali římské říši odvádět poplatky.

Ježíšův pohled byl tím pravým podnětem, kdy si Lévi řekl: "Dost!" V životě se nám v srdci postupně sbírá nespokojenost. Nejenom s vnějšími věcmi, ale také s vnitřními. Nemám na mysli hříšnou nespokojenost, která pramení z nevděčnosti vůči Bohu, ze zaslepenosti člověka, který dostává od Pána den co den božské dary, a přitom je zaměřený pouze na své představy, které nejsou uskutečnitelné. Tady jde o nespokojenost se zaměřením svého života. Nespokojenost s životním povoláním, které člověk ještě nepřijal.

Ježíšův pohled a výzva: "Pojď za mnou!" nemusí být vybídkou k vnějšímu odchodu. Často je to právě naopak. Je to Kristovo: "Pojď za mnou" tedy "zůstaň a začni konečně žít lásku ve svém prostředí". Až tehdy začneme kráčet za Ježíšem.

Někdy lidé radikálně mění své životní místo - někteří se rozvedou, utečou jeden od druhého, aniž by si uvědomili, že je to pouze otázkou času, kdy se dostanou do podobné, případně horší vnitřní situace. Problémem není "ten druhý", ale "my sami". Tato změna - to není následování Krista. Zamysleme se tedy, co skutečně musíme opustit. Jaké návyky a zvyky mohou ničit naše mezilidské vztahy. Co v naší povaze "si sedí na celnici", zabydlené v egoismu. Co je v nás to "pohodlné" a přitom "prázdné" přebývání a přežívání. Z jakého stavu nás chce Ježíš svým pohledem vytrhnout?

Nechme nyní na nás spočinout Ježíšův pohled. Pak řekněme: "Dost!" S radostí ze svobody, kterou nabízí Kristus, opusťme nějaký hříšný zvyk - ale neustále se dívejme na Krista. S radostí nechme uzdravit své srdce od vnitřních svázaností, která nás drží v zajetí. S radostí pusťme okovy, kterými jsme nebyli přikováni, ale které jsme jenom nechtěli opustit.

Pane Ježíši, potřebujeme sílu tvého slova,

moc, která vychází z tvé přítomnosti.

Potřebujeme slyšet tvé: "Pojď za mnou!",

abychom skutečně opustili to,

co nás vnitřně degraduje, co nám bere život.

Přijď Pane Ježíši a uzdrav nás svým pohledem. Amen.