Výzva pro postní období obrátit se k Bohu
Janovi učedníci a farizeové se právě postili. Lidé přišli k Ježíšovi s otázkou: "Proč se Janovi učedníci a učedníci farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí?" Ježíš jim odpověděl: "Mohou se postit hosté na svatbě, dokud je ženich s nimi? Dokud mají ženicha mezi sebou, nemohou se postit. Přijdou však dny, kdy jim ženicha vezmou, a potom, v ten den, se budou postit.
Nikdo nepřišívá záplatu z neseprané látky na staré šaty, jinak se ten nový přišitý kus ze staré látky vytrhne a díra se jen ještě zvětší. A nikdo nenalévá mladé víno do starých měchů, jinak víno měchy roztrhne a přijde nazmar víno i měchy. Mladé víno do nových měchů!" (Mk 2,18-22)
Půst ve formě zříkání se pokrmu, má člověku pomáhat ve vnitřním očišťování se od toho, co vytváří duchovní otupělost ve vztahu k Bohu. Lenost, netečnost, láska k pohodlí a strach z námahy brání tomu, aby člověk přebýval v postoji lásky vůči Bohu a bližnímu. Sv. Pavel o způsobu svého života prohlašuje: "Držím však svoje tělo v tuhé kázni a podrobuji si ho, aby se snad nestalo, že bych kázal druhým, a sám byl přitom zavržen." (1Kor 9,24-25.27) Zříkání se pokrmu v Ježíšově době bylo náboženským úkonem. Bohužel někteří farizeové a zákoníci nakonec dali silnější důraz na půst samotný, než na to, k čemu měl pomáhat.
Pán Ježíš mluví o mnohem náročnějším postu, aniž by chtěl snižovat důležitost postu jako takového. "Přijdou dny, kdy jim ženicha vezmou, a potom, v ten den, se budou postit." V den Ježíšova zatčení, odsouzení, vedení na popravu, ukřižování a jeho smrti - to byl den nejtěžšího postu, který apoštolové prožili.
Den, kdy máme pocit, že Bůh jakoby neexistoval, čas zkoušky, kdy se nám zdá, že Bůh je daleko, že jsme zůstali vnitřně sami, bez světla a Boží pomoci. To jsou dny pravého postu, kdy v nechtěné temnotě a vlastní bezmoci zachytit paprsek světla, musíme snášet "nedostatek Boha". Toto období je potřebné a dobré k tomu, abychom si uvědomili, kým ve skutečnosti bez Boha jsme. Tímto druhem postu v nás Bůh utváří pravou touhu po něm, která je jedním z pilířů duchovního života. Právě v těchto chvilkách můžeme s čistou vírou ještě vroucněji volat k Bohu:
"Pane, věčné Světlo mého života,
Tvá záře proniká všechny temnoty mé duše,
aniž bych to dokázal zachytit.
Přijď a očisť mě od hříchů, egoismů,
ať nebráním záři tvé přítomnosti ve mně.
A pokud nezachytím pocitem
nebo přesvědčením tvou přítomnost,
dej, ať dál a trpělivě jednám tak, jako bych zakoušel
tvůj mocný a uzdravující dotek. Amen."