Ježíš řekl: "Běda ti, Chorazin, běda ti, Betsaido! Kdyby se byly v Týru a Sidónu udály takové mocné skutky jako u vás, dávno by byli seděli v žíněném šatě, sypali se popelem a činili pokání. Ale Týru a Sidónu bude na soudu lehčeji než vám. A ty, Kafarnaum, budeš vyvýšeno až do nebe? Až do propasti klesneš! Kdo slyší vás, slyší mne, a kdo odmítá vás, odmítá mne; kdo odmítá mne, odmítá toho, který mě poslal."(Lk 10,13-16)
Velký smutek zaznívá z Ježíšových slov. Bolestné konstatování, že města, kde udělal velká znamení, v něj neuvěřila. Bolest Ježíšova srdce nad nepřijetím spásy, Boží lásky od nevděčných lidí.
Náš život je plný Božích znamení, doteků jeho lásky. Kolikrát si je ani nevšimneme, zahrabáni ve svých starostech. Pořád jen prosíme a prosíme, aniž bychom viděli, že nás už dávno vyslyšel, byť jiným způsobem, než jak jsme si to představovali my. Kolik lidí by si vroucně zamilovalo Boha, kdyby dostali tolik milostí, co my.
Ježíšovo "běda" nás má upozornit na to, jak zacházíme s Božími milostmi - dary, které jsme od něj obdrželi. Jestli je nepoužíváme jenom k našim pomíjivým egoismům.
Pane Ježíši, dej nám milost, ať si dobře uvědomíme velikost Tvojí lásky k nám, ať s milující vděčností uvěříme celým srdcem, že to ty jsi naším Spasitelem, Bohem, zdrojem lásky a uzdravením z našich hříchů. Ať v Tobě hledáme útočiště v situacích, kdy nemáme lidskou sílu ani možnost obdarovat druhé svojí přítomností, časem, pomocí. Ať náš život, naše víra v tebe a láska, která žije podle tvého slova, je lékem na rány Tvého srdce. Amen.
