Život svatého Gerarda

My redemptoristé v měsíci říjnu uctíváme jednoho znašich čtyř světců, a sice řeholního bratra Gerarda Majellu. Narodil se vroce 1726v jihoitalském městečku Muro. Umírá velmi brzy ve svých 29 letech. Gerard brzy ztrácí otce a musí se v rodině ujmout krejčovského řemesla. Od malička však tíhne kBožím věcem, a jeho touhou je stát se řeholníkem, sluhou Božím a zachráncem duší.

Gerard nebyl nijak zvlášť intelektuálně nadaný, ale o to více se u něj projevovaly jeho duchovnícharismatické dary, kterými ho Bůh bohatě obdařil. Celý život svatého Gerarda je vlastně životem mnoha Božích zázraků, které se skrze tohoto jednoduchého ale hlubokou láskou a vírou prodchnutého bratra staly. Po neúspěšné žádostio vstupke kapucínům a počátečním odmítání i redemptoristů, především kvůli jeho chatrnému zdraví, subtilní postavě a povinnostem k nemocnématce,byl přece jen s váháním a obavami kredemptoristům přijat. Když jej přijímali do noviciátu, téměř všichni o něm pochybovali a nedávali mumnoho šancí na to, že u řeholníků vydrží. Gerard dělal s pokorou a poslušností ty nejobyčejnější práce a ku podivu všech, když se kolem života svatého Gerarda začalo šířit podivuhodné Boží působení a požehnání,v roce 1752opravdu skládásvelkou radostí vsrdci první řeholní sliby.

Na Gerardovi se vplnosti projevovala slova Písma, že Bůh si volí právě ty, kteří jsou vočích světa pokládáni za nic, za neschopné a slabé, aby se právě skrze tuto jejich neschopnost tím mocněji projevilo Boží působení a moc, a také, že tajemství Božích věcí je odhalováno maličkým, tedy pokorným, těm, kteří mají jednoduché,tedy nerozdělené, srdce. Gerardovi se skutečně dostalo mnoha zvláštních Božích milostí. Často při modlitbě upadal do duchovních extází, dokázal pravdivě číst vduších lidí, měl dar uzdravování, dokázal dokonce poroučet zlým duchům a vracet lidem pravou svobodu Božích dětí. Toto všechno bylo přítomno vjeho životě  díky jeho velmi osobnímu vztahu kBohu, vroucí modlitbě, postu, askezi, ale především díky jeho opravdové touze a lásce kBohu a k duším. Jeho zbožnost a čistota života byly obdivuhodné, mnoho lidí jej přes jeho jednoduchost žádalo o duchovní rady a vedení, včetně řeholních sester.

Svatý Gerard měl samozřejmě i mnohá soužení a protivenství, která musel podstoupit a překonat, jako například když jej jistá žena křivě obvinila z nemorálního chování, jako pomstu za to, že ji propustili z kláštera. Vše se pak Božím působením vysvětlilo bez toho, že by se Gerard sám snažil tuto záležitost vysvětlit a prošetřit. Byl natolik pokorný, že se neodvážil hájit a vše svěřil Bohu, jenž se o své pokorné stará,a ten ho nejen vtomto případě, ale po celý život, nezklamal. To vše jen dosvědčuje, že Bůh byl Gerardovým skutečným přítelem a Gerard důvěřujícím dítětem Božím.  

Ze života svatého Gerarda se vypráví jedna příhoda. Když na návštěvě u jisté rodiny zapomněl svůj kapesník, přinesla mu ho jedna dívka zpět. Gerard jí odpověděl: "Nech si ho, jednoho dne ho budeš potřebovat.“ Po několika letech tato dívka měla problémy vdobě těhotenství a málem zemřela při svém prvním porodu. Vzpomněla si z Božího vnuknutí na onen kapesník od Gerarda a rychle po něm sáhla - a zázrak šťastného porodu a zdravého dítěte i matky byl na světě. V Neapoli se tato událost ihned roznesla. Proto je dnes bratr Gerard vzýván jako ochránce matek vpožehnaném stavu, při porodu a těch, které mají nějaké potíže. Redemptoristé dnes zvláště na misiích nabízejí knihu o svatém Gerardovi snázvemChlapec, který se hrál sBohem. Život svatého Gerarda byl skutečně životem Božího dítěte, kterému Bůh žehná. Svatý Gerard netoužil po velkých věcech,  znameních, ale byl sám znamením, znamením dětské a upřímné lásky, která mána mysli jen službu Bohu a pomoc bližním.  

Dnes je ve světě svatému Gerardu zasvěceno mnoho kostelů a v Itálii se tento světec těšíobrovské úctě a je pro mnohé častým útočištěm. Svatý Gerard zemřel na následky tuberkulózy vměstečku Materdomini v hodinu a den, kterou sám předpověděl. V Materdomini, dnes velkém poutním místě, jsou uloženy i jeho tělesné ostatky. V roce 1893 jej papež Lev XIII.  prohlásil za blahoslavenéhoa v roce 1904 jej papež Pius X. kanonizoval.  

A tak sdůvěrou prosme, abychom si na přímluvu svatého Gerarda i my uchovali vlastnosti Božího dítěte, tedy prostor pro Boží působení skrze nás, abychom všechny dary a milosti, které nám Bůh jako svým dětem a přátelům nabízí, využívali kposvěcení svému, ale především k posvěcení a spáse svých bližních. Amen.

P. Roman Janáč