Výzva pro postní období obrátit se k Bohu
Ježíš řekl zástupům: "Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa." Židé se mezi sebou přeli a říkali: "Jak nám tento člověk může dát jíst svoje tělo?" Ježíš jim řekl: "Amen, amen, pravím vám: Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Vždyť mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne. To je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne takový, jaký jedli naši otcové, a umřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky." (Jan 6,51-58)
Pán Ježíš vysvětluje tajemství Eucharistie, mše svaté. Přichází, aby nám daroval život, který nekončí. Chce být mezi námi přítomen ve všech generacích až do konce světa, až se dovrší dějiny lidstva. Chce vytvořit s každým z nás neopakovatelný vztah přátelství, blízkosti, ve které budeme čerpat posilu pro náš pozemský život.
Při mši svaté se skrze kněze proměňuje slovem Ježíšovým chléb na Kristovo Tělo. V čase proměnění Ježíš skrze kněze říká: "Toto je moje tělo…", a tím se zpřítomňuje jeho vydání se za nás v čase, kdy umíral na Kalvárii. Umírající, zcela se vydávající Kristus je přítomen v celé své lásce k nebeskému Otci, v úplné vydanosti za nás. Ježíšovo Tělo je zhmotněním Boží lásky. Kristova proudící krev z jeho ran je výrazem Kristovy absolutní vydanosti, darování svého života za nás. Do této proudící lásky Božího Syna jsme přijati při mši svaté. Ježíše Krista v této jeho zářící milosrdné lásce přijímáme v Chlebu života a kalichu Krve. Ježíš svou proudící láskou mění podstatu chleba ve své Tělo, kterým se vydal za nás na smrt a do poslední kapky krve prolil za nás svou Krev.
Přijetím Ježíše pod těmito způsoby se děje to, co Pán říká v dnešním evangeliu: "Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky." Tedy v Eucharistii se spojuje náš smrtelný život s Ježíšovým věčným božským životem. V lásce Kristově, která je silnější než smrt, sjednocujeme se s Ježíšem zmrtvýchvstalým.
Přijímejme našeho Pána s velkou vděčností za dar, kterým je pro nás on sám. On je zdrojem, který v hloubi našeho srdce, které ho přijme svobodně a s lítostí nad hříchy, vytvoří pramen vod tryskající do života věčného. Tedy vytvoří proudění stejné lásky, která je v něm. A tato láska je věčná, nikdy nezanikne a to ani tehdy, když zemřeme. V této lásce, kterou přijímáme v Eucharistii, budeme také jednou vzkříšeni.
Duše Kristova, posvěť mě.
Tělo Kristovo, zachraň mě.
Krvi Kristova, napoj mě.
Vodo z boku Kristova, obmyj mě.
Umučení Kristovo, posilni mě.
Dobrý Ježíši, vyslyš mě.
Ve svých ranách ukryj mě.
Nedopusť, abych se odloučil od tebe.
Před zlým nepřítelem ochraň mě.
V hodině mé smrti zavolej mě.
A dej, ať přijdu k tobě,
abych tě s tvými svatými chválil navěky. Amen.
(Modlitba sv. Ignáce z Loyoly)