Výzva pro postní období obrátit se k Bohu
Ježíš řekl: "Já jsem pastýř dobrý! Dobrý pastýř dává za ovce svůj život. Kdo je najatý za mzdu a není pastýř a jemuž ovce nepatří, jak vidí přicházet vlka, opouští ovce a dává se na útěk - a vlk je uchvacuje a rozhání - vždyť kdo je najatý za mzdu, tomu na ovcích nezáleží. Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne, jako mne zná Otec a já znám Otce; a za ovce dávám svůj život. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. Také ty musím přivést; a uposlechnou mého hlasu a bude jen jedno stádce, jen jeden pastýř. (Jan 10,11-16)
Ježíš se nám v evangeliu svatého Jana představuje jako dobrý pastýř. Tento všem dobře pochopitelný titul Ježíši zcela právem náleží. Pročítáme-li Ježíšův život, můžeme jasně pozorovat, že Ježíš měl a má pro službu pastýře všechny potřebné vlastnosti. Ježíš je odvážný, rozhodný, jen tak se nevzdá a něčeho nezalekne. Autorita, která vychází z těchto dobrých vlastností, doplněná láskou a pokojem, nemůže být pro nikoho nepříjemná, naopak, tomu, kdo zastává svou autoritu s těmito dobrými vlastnostmi, se každý rád a moudře podřizuje.
Povolání pastýře nemůže zastávat ten, komu na ovcích nezáleží. Už ve Starém zákoně upozorňuje Hospodin všechny pastýře lidu, kteří pasou, starají se, jen o sebe, svou kariéru a prospěch, a nevedou ovce, jim patří Boží běda (srov. Ez34,4).
V církvi zastávají službu pastýřů především biskupové. Ti jsou pro tuto službu také pečlivě vybíráni. Musí být starší, zkušení a osvědčení v kněžské službě. Snad bychom dnešní den mohli myslet a modlit se zvláště za ně, za naše biskupy, kteří se nás s láskou snaží vést a hlásat nám Boží slovo.
Autorita vycházející z vlastností Ježíše Krista je tou jedinou správnou, možnou a také účinnou. Ten, kdo zastává v církvi službu pastýře, ve větším či menším společenství, by toto měl mít neustále na paměti. To, jak vést, sloužit, nám Ježíš tolikrát konkrétním způsobem řekl a ukázal.
Všem je nám dobře známý obraz Ježíše jako dobrého pastýře. Ježíš ovečku nežene před sebou, ale s láskou a soucitem ji nese na ramenou. On pozná slabost a zranitelnost oveček, pomáhá jim, vede a chrání je. Takovým je Ježíš pastýřem. Ježíš je pravdivý a autentický, nikdy by neřekl, že je dobrý pastýř, kdyby jím nebyl.
Doposud jsme si všímali více pastýře. Ovečkami, o kterých hovoří Ježíš, jsme samozřejmě my všichni, lidé, a zvláště my, kteří jsme přijali Ježíšův křest a jsme, díky Bohu, uvnitř ovčince, církve. Svěží pastviny, rozlehlé nivy a vody, u kterých si můžeme a máme odpočinout, jsou mimo jiné především svátosti církve, jež ustanovil Ježíš a k nimž nás přivádí. Svátosti obsahují plnost bohatství Božích dober a milostí.
O ovečkách je mnoho známo, třeba, že vytrvale vyhledávají pastvu, jsou poslušné, někdy však také tvrdohlavé, a potravu, kterou naleznou, vždy dokonale spasou. A v těchto vlastnostech bychom se jim měli podobat, ne však v tvrdohlavosti. Měli bychom být vytrvalí, poslušní, hledat Ježíše ve svátostech, z nich čerpat a žít. Ovečky dále vždy drží pospolu, je-li jim zima, semknou se k sobě a navzájem se zahřívají, a také moudře tuší, že vzdálit se stádu, společenství, může být pro ně smrtelně nebezpečné. Vlci jsou stále ve střehu, využívají každé příležitosti a zaváhání osamocené ovečky. My víme, kdo je pro nás tím „vlkem".
Ježíš tedy velmi dobře věděl, proč v podobenství použil právě tento obraz o pastýři, ovcích a vlku. Potřebujeme všichni dobrého pastýře, potřebujeme být bdělí, vytrvalí, důslední, potřebujeme být moudře vedeni a chráněni, a také potřebujeme držet pospolu. Na jednoho si dovolí každý, ne však na skupinu. Poslouchat Ježíše, poslouchat jeho pastýře, které on k této službě vybral a ustanovil, řídit se jejich příkladem a slovem, je pro nás zárukou života v bezpečí.
Ježíš nebyl a není pastýřem najatým z donucení a za mzdu. Ježíš se zcela svobodně a dobrovolně rozhodl být poslušný vůle svého Otce. Vzdal se své Božské přirozenosti a stal se rád naším bratrem, přítelem a pastýřem. Oblékl na sebe chudý oděv pastýře. Proto bychom ho měli milovat, poslouchat a následovat. On nás vede tím správným směrem v tomto životě a chce nás dovést až k věčným pastvinám a vodám v Božím království.
P. Roman Janáč, C.Ss.R