Konzum a duchovní život

Duchovní slovo

Maria nás učí žít podle Božího slova

Maria nás učí žít podle Božího slova

Leave review
Bůh chce vytvořit společenství s lidmi, s každým z nás. Tím, že budeme Bohu...
Číst více
Co je to Písmo svaté - krátká katecheze

Co je to Písmo svaté - krátká katecheze

Leave review
Skrze Písmo svaté k nám mluví Bůh. V něm se postupně dovídáme, kým člověk v...
Číst více
Hodnota ženy ve společnosti i církvi

Hodnota ženy ve společnosti i církvi

Leave review
V průvodu, který Ježíše provázel na misiích, bylo mnoho žen. Některé také b...
Číst více
Boží láska a její přijetí je základem života

Boží láska a její přijetí je základem života

Leave review
Ježíš nás křísí k životu pravé svobody, která pramení z přijetí Boží lásky,...
Číst více

Každý člověk, tím, žeje člověkem - bez ohledu na náboženské, kulturní, historické a psychologickédanosti -  je bytostí dynamickou,hledající a neustále se utvářející. Růst (nebo úpadek) člověka je dán tím, jakse rozhoduje, jakým způsobem usměrňuje svůj život, čím žije a pro co umírá -tedy jak vnímá smysl svého života a svou existenci.

Každý člověk v soběnese tajemné propojení toho, co je hmatatelné, viditelné, vnímatelné - s tím,co ho přesahuje, co dává "náplň" jeho životu, co je skryté aneviditelné, tajemné a nedefinovatelné. Jde o nejhlubší tajemství člověka,které nezná ani on sám. Sám sobě je člověk záhadou. I ten největší ateista amaterialista v sobě nese "prvky" ducha - myšlení, schopnost milovatči nenávidět, svobodu či vnitřní zotročení, přátelství, rodinné vztahy,inteligenci - všechno, co se nedá matematicky a fyzikálně popsat. Tato rovinaducha, osobnosti člověka, má určité zákonitosti, které všichni více nebo méněvnímáme a v rámci kterých také máme tendenci "fungovat".

Když budeme mluvit oduchovním životě člověka, budeme tak mluvit v užším slova smyslu. Uvědomujemesi totiž skutečnost, že člověk, který má kromě hmotného "rozměru"také sféru ducha, může navázat na své vnitřní hledání, může na své tužby nalézatodpovědi, které ani zdaleka nemůže zodpovědět žádná věda ve stylu matematickýchdefinicí, fyzikálních zákonů a pouček. Člověk totiž není pouhým"strojem" přírody.

Jsme těmi, kdo vnímají"nadpřirozeno", kdo bytostně touží po naplněném životě, po štěstí -chcete-li . Jsme těmi, kterým nestačí to, co se dá nahmátnout, zužitkovat,koupit, použít, sníst, vypít - abych tedy použil opis nedostatečného štěstí hedonistů,požitkářů. Ti totiž mají tu krutou zkušenost, že člověku nestačí "lidskéštěstí", které je vytvořené pouze hmotou a konzumací zážitků. Tito lidévstupují do kolotoče smrti - do vášně závislosti na hromadění hmoty, nebopříjemných zážitků bez souvislosti se skutečnou hloubkou života.

Ve srovnání s Afrikou,Azií či Jižní Amerikou se u nás v Evropě máme dobře, velmi dobře. Každodenníluxus se stal samozřejmostí. Blahobyt jako cíl života ztratil jako vize napřitažlivosti, i když média masírují diváky novými a novými nabídkami štěstí, založenýmina vlastnění toho či onoho druhu výrobku. Pracujeme stále více a více, ale vímestále méně proč. Jako evropská společnost jsme dosáhli mnohého, ale ztratilijsme přitom smysl svého snažení. "Blahobyt", životní cíl poválečnédoby, kvůli kterému se jedna generace oddala tradičním hodnotám a představám oživotě a následující generace proti nim rebelovala, už motivuje jen málokoho.Ani v nejnižších společenských vrstvách už nejsou ledničky, mobily, pračka atelevize něčím nedosažitelným a pro mnohé chudé lidi ani tyto věci nejsoujediným životním snem.

Problémem dnešníhočlověka - a myslím, že každého z nás - je: jak život zvládat, jak dosáhnoutživotního štěstí, jak nalézt to, co člověka opravdu "oživuje". Dnešní"náboženský bludný Holanďan" hledá to, co mu odhalí pravou hodnotu života.Dnešní člověk už nechce pouze život "užívat". Vždyť si ho"užíváme" všichni. My potřebujeme život vyhmátnout v jeho podstatě,objevit jeho zdroj, jeho skutečnou definici, jeho "elixír",prapodstatu. A na tu pak navázat a stát se její součástí. Zjišťujeme, že k tomuuž nepotřebujeme nové auto, nesčetněkrát vyměněný mobil za "luxusnějšíverzi", nebo další nemovitost s celým tím kolotočem starostí s novoukosačkou na trávu a blýsknutím se před sousedy rozměrnějším bazénem.

První rovinou kvalityživota mnoha lidí dneška je hledání toho, co vede v každodenním životě keštěstí. Moderní člověk blahobytu se denně dozvídá z reklam, že si štěstí lzekoupit, že při spotřebě určitých výrobků se dostaví nějak samo. Současně všaktěmto slibům nedůvěřuje; nevěří, že by štěstí v domácnosti mohly skutečnězaručit prací prášky. Hotové polévky nepřinesou rodinnou pohodu, která se vreklamách dává na odiv. Štěstí úspěšného muže nezajistí nový model BMV či Audi.Dosaďte si vaši oblíbenou značku nebo výrobek.

Člověk zhýčkanýkonzumem všeho druhu je "přidušen" vším tím, co ho obklopuje,pohlcuje, zaplavuje a co ani sám v sobě nestíhá vstřebávat a zachytit.Citlivost ducha, kterou má každý z nás, bývá často otupována klasickýmpřeháněním v užívání si všeho, co se nabízí ke konzumaci a ukojení lidskýchpudů či smyslů. V jiném případě jde o laciné náhražky, které nabízí člověku"dokonalost náboženské zkušenosti". Ta se redukuje na ezoterický ,tajuplný zážitek své vlastní svobody, případně se omezuje na techniky, kterémají vytvořit stavy blaženosti "už tady na zemi", ale bez kontextu srealitou běžného života. Tak si člověk "novodobě náboženský" vytváříiluzi života a štěstí, které se jednou "vypaří" jako ranní mlha a nicz něj nezůstane.

Duchovní hledání  člověka je hledáním naplnění života. Dnešníběžný Evropan se chce "dotknout" jeho podstaty a už to nevidí vextrémním zážitku typu bungee jumpingu či riskantní projížďce ve vypůjčenémferrari. Bohužel často toto duchovní hledání člověka už neoslovuje způsobpředávání náboženské tradice církve, která se v očích dnešních lidí stala svýmineměnnými a málo vysvětlovanými pojmy duchovně muzeální záležitostí. Nejde tedyo "špatný obsah" toho, co nabízí katolická církev dnešnímu světu, aleo nedostatečný "překlad" Božího slova k pochopení dnešním člověkem.Musíme jako křesťané přispět k novému "překladu" neměnných pravd prolidi kolem nás - a určitě ne mimo církev, ale právě v církvi, díky které semůžeme setkat se svátostným Kristem.

Mnoho lidí se bojí, ženásledováním Krista se z nich stanou nějací "katoličtí podivíni".Papež František ve své exhortaci Radost evangelia mluví o skutečnémpodivínství, o skutečném smutku, a na druhé straně o skutečné radosti. Velmidobře vystihl "vztah" mezi požitkářstvím a duchovním životem, kdyžříká:

"Velké rizikonynějšího světa s jeho rozmanitou a dotěrnou konzumní nabídkou jeindividualistický smutek, který prýští ze zpohodlnělého a lakomého srdce, zchorobného dychtění po povrchních rozkoších a z izolovaného vědomí. Když sevnitřní život uzavře do vlastních zájmů, není už prostor pro druhé, nemohou užvstoupit chudí, nenaslouchá se Božímu hlasu, nezakouší se již radost z Jeholásky a nerodí se nadšení pro konání dobra. I věřící jsou ohrožováni tímtojistým a trvalým rizikem. Mnozí do něj upadají a stávají se rozmrzelými anespokojenými lidmi bez života. Toto není volba důstojného a plného života,toto není touha po Bohu, toto není život v Duchu, který pramení ze srdcevzkříšeného Krista.

Zvu každého křesťana,ať už je kdekoli a v jakékoli situaci, aby dnes obnovil svoje osobní setkání sJežíšem Kristem nebo alespoň přijal rozhodnutí nechat se od Něho potkat a denněJej bez ustání hledat. Nikdo nemá sebemenší důvod myslet si, že se jej totopozvání netýká, protože nikdo není vyloučen z radosti, kterou přinesl Pán. Kdoriskuje, nebude Pánem zklamán, a kdo učiní malý krůček směrem k Ježíši, objeví,že On už na jeho příchod čekal s otevřenou náručí. Toto je chvíle, kdy je třebaříci Ježíši Kristu: „Pane, nechával jsem se oklamávat, tisícero způsoby jsemunikal před tvou láskou, ale nyní jsem znovu zde, abych obnovil svoji smlouvu sTebou. Potřebuji Tě. Vysvoboď mne znovu, Pane, přijmi mne opět do svévykupitelské náruče“.

Tolikdobrého se nám dostává, když se k Němu vracíme poté, co jsme bloudili! Znovunaléhám: Bůh nikdy neochabuje v odpouštění, jsme to my, kdo ochabujeme vžádosti o odpuštění. Ten kdo nás vyzval odpustit „sedmdesát sedmkrát (Mt 18,22), nám dává příklad. On odpouštísedmdesát sedmkrát. Vrací se, aby nás znovu a znovu bral na svá ramena. Nikdonám nebude moci odejmout důstojnost, kterou nám uděluje tato nekonečná anezlomná láska. S jemnocitem, který neklame a vždycky umí vrátit radost, umožnínám pozvednout hlavu a začít znovu. Neutíkejme před Ježíšovým vzkříšením, nikdyse nevzdávejme, ať se děje, co se děje. Nic nás nemůže hnát kupředu více nežJeho život!“ (Evangelium Gaudium 2;3). Rozhodněme se "nakazit" toutoradostí, o které papež František mluví.

P.Josef Michalčík, C.Ss.R

 

Použitá literatura:

Papež František:"Radost evangelia"

E.J. Cuskelly:"Současná spiritualita"

Maria Widl:"Křesťanství a esoterika"

Duchovní slovo

Maria nás učí žít podle Božího slova

Maria nás učí žít podle Božího slova

Leave review
Bůh chce vytvořit společenství s lidmi, s každým z nás. Tím, že budeme Bohu...
Číst více
Co je to Písmo svaté - krátká katecheze

Co je to Písmo svaté - krátká katecheze

Leave review
Skrze Písmo svaté k nám mluví Bůh. V něm se postupně dovídáme, kým člověk v...
Číst více
Hodnota ženy ve společnosti i církvi

Hodnota ženy ve společnosti i církvi

Leave review
V průvodu, který Ježíše provázel na misiích, bylo mnoho žen. Některé také b...
Číst více
Boží láska a její přijetí je základem života

Boží láska a její přijetí je základem života

Leave review
Ježíš nás křísí k životu pravé svobody, která pramení z přijetí Boží lásky,...
Číst více