Narozeniny naší nejlepší Matky

Je bezesporu pěkným lidským obyčejem vzpomínat narozenin našich příbuzných a přátel. Ve sdělovacích prostředcích se rovněž připomínají narozeniny velkých lidí, kteří se nějak proslavili, získali si zásluhy o lidstvo nebo aspoň o svou domovinu.

Je tedy naprosto samozřejmé, že církev vděčně vzpomíná narozenin Pána Ježíše, svého zakladatele, zvláštní slavností o Vánocích. Někdy kolem 7. století přistoupila i vzpomínka na zrození nejčistší Matky Spasitelovy. O narození Páně nám vypravují evangelisté Matouš a Lukáš vzácné podrobnosti; o Narození Panny Marie nemáme v Písmu svatém ani zmínku. Není to ale nic divného, když uvážíme, že v prvotní církvi byla celá její pozornost soustředěna na vrcholné dílo Ježíše Krista, na jeho vykupitelskou smrt a jeho zmrtvýchvstání; všechno ostatní ustupovalo pro prvotní církev jaksi do pozadí. Přece však víme o Panně Marii tolik, abychom jí mohli upřímně blahopřát a také z celého srdce děkovat.

Především si připomínáme, že je Matkou našeho největšího dobrodince – Spasitele světa, Ježíše Krista. Největší sláva Mariina je v tom, že je Matkou Boží. Tím se dotýká samého božství, nebo jak říká sv. Tomáš s použitím žalmu 44 – je ozlacena božstvím svého Syna. Odtud plynou všechny její přednosti a výsady: Neposkvrněné početí čili posvěcení od samého začátku lidské existence, ustavičné panenství před porodem, při porodu a po porodu Krista Pána, ochrana před každým i sebemenším hříchem, a konečně nanebevzetí s duší i tělem. Tyto přednosti povznášejí Marii Pannu nad všechny lidské velikány,vynálezce a objevitele kdo ví čeho. Co dali lidstvu všichni ostatní lidé má cenu jen relativní; když jsou to věci přirozeného řádu, dají se dokonce i zneužít proti lidem, kdežto dar Matky Boží lidstvu představuje absolutní dobro: čím opravdověji by jej lidé přijali, tím lépe by si zajistili blaho časné i věčné.

Na Pannu Marii si však vzpomínáme i jako na svou vlastní matku, matku duchovní.V Ježíši Kristu nabídla pravý život duše, neboť duše vede pravý život jen v milosti Kristově. Koncilní dokument „Světlo národů“ říká o této pravdě, že Církev katolická poučena Duchem svatým ctí Marii Pannu v dětinné lásce jako milovanou matku, neboť když dala život Hlavě mystického těla Církve, spolupracovala i k duchovnímu zrození ostatních údů tohoto duchovního těla, všech věřících. Tuto pravdu hlásají již církevní Otcové prvních staletí a ještě víc ji rozvádějí duchovní spisovatelé středověku i novověku. Panna Maria je naše duchovní Matka tím, že nám zajistila svým svolením k vtělení Syna Božího jeho milost, že má o nás mateřský zájem, že za nás oroduje a vyprošuje nám nové a nové milosti potřebné pro ideální křesťanský život a tak i pro věčný život. 

Možná nebude na škodu, když si připomeneme, jak kázal o Panně Marii před 15 staletími v africkém městě Hippo sv.Augustin, slavný učitel řečnictví a neméně slavný kazatel. Dnes si už nelibujeme ve stejném slohu, jakého užívá tento církevní učitel, ale jeho myšlenky zůstávají stále stejně platné. Říká: „Nejmilejší! Slavíme dnes vytoužený svátek blažené a úctyhodné vždy Panny Marie. Ať se proto co nejvíce raduje a jásá naše země, ozářená narozením tak slavné panny. Ona je ten polní květ - známý z Písma - z ní vzešla ta vzácná údolní lilie - Kristus - jehož narozením mění se bytí prarodičů a ničí se jejich vina. U ní byl zastaven onen nešťastný rozsudek, vynesený nad Evou: V bolesti budeš rodit své děti! - neboť ona v radosti porodila Pána. Eva totiž truchlila, tato však zajásala. Eva nosila v životě slzy, Maria však radost, poněvadž ona porodila hříšníka, tato však Nevinného. Matka lidského pokolení přinesla světu trest. Rodička našeho Pána dala světu spásu. Eva - příčina hříchu, Maria - příčina zásluhy. Eva uškodila duchovním usmrcením, Maria prospěla oživením. Ona zasadila ránu, tato ji uzdravila. Neposlušnost první Je totiž nahrazena poslušností druhé, nevíra první je vyrovnána vírou druhé. Ať nyní Maria bije do strun, ať zní bubínky této Rodičky rychlým vířením jejích prstů, ať společně pějí radostné sbory, ať sladké zpěvy jedněch mísí se s písněmi druhých. Poslechněte tedy, jak naše předzpěvačka zazpívala: Řekla: „Velebí má duše Pána a můj duch plesá v Bohu, mém Spasiteli. Že shlédl na ponížení své služebnice, neboť mne od této chvíle budou blahoslavit všechna pokolení, neboť mi učinil velké věci ten, jenž je mocný. „Příčinu rostoucího poblouzení překonal tedy zázrak nového zrození. Evin nářek byl umlčen zpěvem Mariiným.“

V tomto kázání ze začátku 5.století je velmi důležitý ten protiklad: Eva - Maria! Jak nám Eva uškodila, tak nám Maria prospěla.V tom protikladu není sv. Augustin osamocen, protože už dávno před tím mluví kolem roku 200 jeho krajan advokát Tertullián úplně stejně a podobně rozvádí tuto myšlenku v jižní Francii lyonský biskup sv.Irenej, umučený kolem roku 202.

Teologové vyvozují cenný závěr ze srovnání těchto dvou žen stojících na začátku dějin lidstva a dějin spásy: Jestli Eva byla stvořena od Boha zcela čistá a svatá, pak Maria, vyvolená od Boha k tomu, aby napravila škodu způsobenou pramatkou lidstva, musila být též od začátku existence svatá a nevinná, čili prosta od začátku dědičné viny.

Když má maminka narozeniny nebo svátek, děti jí vyslovuji ústně nebo písemně blahopřání. Když slaví narozeniny duchovní Matka nás všech, Panna Maria, sluší se také jí projevit pozornost. Nejlepší pozornost vůči ní záleží asi v tom, že se dovoláváme jejího duchovního mateřství, že ji prosíme víc než jindy a milosti, pro jejichž dobytí spolupracovala se svým božským Synem. Pro ni je to jistě největší radost, když projevujeme takto živý zájem o to, pro co vlastně přišel na svět její božský Syn a pro co žila vlastně také ona,když ji prosíme o pomoc, abychom se stali podobnými jí a Pánu Ježíši.