Výzva pro postní období obrátit se k Bohu
„Táto!“ Když jistý Chris Turnbow uslyšel tento výkřik, překvapeně se ohlédl a uviděl svého syna Davida volat na něj z okna auta. Nezdá se mu to? Před pěti lety Chris bez vysvětlení opustil rodinu a skončil jako chudý bezdomovec žijící na ulici. Po setkání se svým otcem a matkou David přiznal, že jeho hrdost mu nedovolovala se vrátit: „Nechtěl jsem jít domů s prázdnýma rukama.“ Ale jeho matka odpověděla: „Právě tehdy jsi měl přijít domů!“
Podobně, jako příběh z dnešního evangelia o marnotratném synu, jsou mnohé příběhy znovunalezení, podobně jako to bylo v případě Chrise a Davida, ohromující. Bůh nás stvořil, abychom žili v rodině, a proto v nás rezonuje každý příběh o obnovené rodině. To je zároveň důvod, proč jsme vždycky hluboce dojatí bez ohledu na to, kolikrát slyšíme o tom, jak otec v dnešním evangeliu běžel synovi naproti, objal ho a políbil.
Přestože se mnoho marnotratných synů už vrátilo ke svým rodinám, mnozí lidé jsou ještě stále odloučení a vzdálení. Kromě toho existuje také mnoho „starších“ bratrů a sester, kteří bojují o to, aby se rozhodli pro milosrdenství místo hořkosti a msty, když jejich blízký najde odvahu se vrátit domů.
Bez ohledu na to, kde se nacházíme, dnešní evangelium nás povzbuzuje, abychom se „vrátili domů“. Ať už je to návrat do církve nebo k člověku, kterému jsme se odcizili, Ježíš nás zve učinit další krok ke smíření. Zároveň si přeje, abychom byli jako otec a vítali zpátky do svého života ty, kteří se od nás vzdálili.
Vykroč dnes alespoň o krok blíž k odpuštění a přijetí. Neznepokojuj se, jestli neuvidíš u sebe okamžitou dokonalou nápravu. Místo toho se zaměřuj na to, aby ses v postním období nechal vést milostí a přibližoval se trochu blíž a blíž svému domovu hezkých mezilidských vztahů. Bůh Otec je jiný, než naši tátové. Dává šanci ještě i tehdy, kdyby to naši otcové už dávno vzdali.
Otče, ukaž mi další krok,
který mám učinit směrem k jednotě
a k „domovu“, který máš pro mě připraven.