Pět hřebů v paškálu

Paškál není obyčejná svíce, je to velikonoční symbol Zmrtvýchvstalého. Jsou na ní zvláštní symboly: kříž, symbolizující utrpení Kristovo, Alfa a Omega zvěstující, že Kristus je Bůh, že je počátkem a koncem všeho, i našeho světa.

Je tam letopočet, abychom si uvědomili, že i náš rok 2007 je rokem spásy, rokem pod vládou nekonečného Boha, rokem, v němž žijeme z plodů kříže. Je tam ale také pět voskových hřebů, které symbolizují pět Kristových ran. Při zasazování těchto hřebů do paškálu kněz říká: Pro své slavné svaté rány kéž nás chrání a zachrání Kristus Pán ukřižovaný.

Pojďme se nyní trochu zamyslet nad těmito pěti Ježíšovými ranami. Víme, že odsouzení na smrt ukřižováním byli přibiti na dřevo za ruce a za nohy. Dvě ruce a dvě nohy, to jsou čtyři rány. Pátá je rána do srdce. V Janových pašijích čteme: „Když však přišli k Ježíšovi, viděli, že už je mrtvý. Proto mu kosti nepřerazili, ale jeden z vojáků kopím probodl bok a hned vyšla krev a voda." (Jan 19,33-34)

Tyto oslavené rány jsou jakousi pečetí či razítkem naší spásy. O Kristových ranách rozjímá kromě mnoha jiných ve svém díle „Membra Jesu nostri" lübecký varhaník a velký vzor Johanna Sebastiana Bacha Dietrich Buxtehude (1637-1707). Jedná se o soubor sedmi motet, vztahujících se k sedmi Kristovým částem těla. A právě jeho hudba mě přivedla k tomuto rozjímání. Z tohoto díla také vybírám latinské biblické citáty.

Dvě rány na nohou. 

Ecce super montes pedes evangelizantis et annuntiantis pacem (Nahum 2,1). Ježíšovy nohy jsou nohy posla, přinášející radostnou zprávu o pokoji. Ježíš říká apoštolům: „Pokoj vám!" Nohy nesou člověka na cestě. Mohou ho dovést ke šťastnému konci, ale také do záhuby. Můžeme za někým nebo něčím jít, ale také za něčím nebo někým běhat. Jdou naše nohy stejným směrem jako nohy Kristovy? Kráčíme po Hospodinových stezkách? Následování Krista je vlastně chození po jeho cestě, v jeho šlépějích. Poznáme Kristovu cestu, rozeznáme jeho stopy a jsme schopni jít v jeho šlépějích? Jako křesťané máme odpovědnost, že cesta Boží nebude zarostlá, ale ušlapaná, aby ji každý snadno našel. Tady a teď, kde žijeme...

Dvě rány na rukou.

Quid sunt plagae istae in medio manuum tuarum? (Zach 13,6) Spolu s prorokem Zachariášem se můžeme ptát i my: Co jsou tyto rány ve tvých rukou? Ježíšovy ruce jsou ruce, které žehnají, které dávají chléb, ruce které na kříži objímají celý svět od prvního okamžiku jeho bytí až do završení dějin. Říká se, že podle pohybu rukou se dá poznat úmysl člověka. Podle rukou poznali Ježíše emauzští učedníci, když lámal chleba. Jeho probodené ruce mají obrovskou moc. Nejsou to ruce sevřené v pěst, ale ruce otevřené všem. Jsou to ruce, které žehnají, a tak vyrážejí mocným tohoto světa z ruky zbraně a dávají jim do nich chléb, aby krmili hladové. Jsou to ruce, které zvěstují a uskutečňují revoluci lásky. Kéž by naše ruce byly vedeny poraněnýma rukama vzkříšeného Krista, kéž jsme Ježíšovou prodlouženou rukou tam, kde je naše místo. Ať i naše ruce svědčí o našem srdci, v němž koluje krev Božích dětí.

Rána v srdci. 

Vulnerasti cor meum, soror mea, sponsa. (Canticum canticorum 4, 9) V písni písní nalézáme tato slova: Ranila jsi mé srdce, sestro má a nevěsto. Kdo je to ta sestra a nevěsta? Je to siónská dcera, čili církev, ale také duše každého z nás. To my jsme zranili Ježíšovo srdce, ale ono není zraněno jen našimi hříchy, ale také láskou k nám. Ne nadarmo se láska zobrazuje jako Amor s lukem a šípem. Jaké je naše srdce? U proroka Ezechiela nám sám Bůh říká: „Dám vám nové srdce... odejmu z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa." (Ez 36,26-27) Říká to proto, že naše srdce je opravdu z kamene, že jsme schopni se zatvrdit, ale také být natvrdlí. Srdce z masa je srdcem, které chápe a váží si lásky Boha k nám lidem. Nejen citově, ale celým člověkem. Srdce, které nás činí schopnými dát se druhým. Kéž nás obmytí krví a vodou z Ježíšova srdce učiní schopnými milovat a být tak vyslanci Boha, který je Láska.

Svatý Petr říká: „Jeho ranami jste uzdraveni." (1 Petr 2,24) Kéž Ježíšovy probodené nohy, ruce a srdce uzdraví i naše srdce, nohy a ruce, abychom byli schopni vládnout tím, co námi hýbe tak, abychom svým životním postojem říkali s apoštolem Tomášem: „Pán můj a Bůh můj" (Jan 20, 28). Aby naše nohy poklekaly před ním, naše ruce byly vkládány do jeho ran a naše srdce bilo pro něj...