Pomoz mi, Pane!

Královna Ester se utekla k Pánu, neboť se bála smrtelného nebezpečí, které hrozilo. Se svými služebnicemi ležela od rána do večera na zemi, a tak se modlila:

„Bože Abrahámův, Bože Izákův a Bože Jakubův, jsi požehnaný! Pomoz mně opuštěné, nemám mimo tebe jiného pomocníka, Pane, neboť mi hrozí nebezpečí. Z knih svých předků jsem slyšela číst, Pane, že až do konce vysvobozuješ všechny, kdo se ti líbí. Pomoz nyní mně opuštěné, nemám nikoho jen tebe, Pane, můj Bože! Pomoz mně osiřelé a vlož do mých úst vhodnou řeč před tváří lva (krále) a učiň, abych se mu zalíbila! Proměň jeho srdce, aby nenávidělo našeho nepřítele, ať zahyne on i ti, kteří stejně smýšlejí! Nás však vysvoboď z rukou našich nepřátel, proměň náš zármutek v radost a naše bolesti v záchranu!“ (Est 4)

K čemu se obracíme, když pociťujeme stres? Někdo si dá cigaretu, někdo osvěžující běh, někdo si dá dobře vychlazené pivo… Ale co když je příčina úzkosti mnohem vážnější – když je ohroženo zdraví nebo štěstí milovaného člověka? Nebo když mezinárodní nepokoje, teroristické útoky a různé zlo narušují náš pokoj? Rychlá řešení tady povětšinou nestačí. Co tedy můžeme dělat v takových chvílích? Podívejme se, může-li nás královna Ester něčemu naučit.

Když vstoupíme do příběhu židovské ženy Ester, který nám předkládá Písmo, ocitáme se uprostřed její největší životní tísně. Nejen že byla vytržena ze své rodiny a nucena se připojit ke královskému harému, ale její národ má být vyvražděn. V této temnotě osudu se Ester s vírou obrací k Bohu. Zkusme si podrobněji všimnout její modlitbu. Místo toho, aby v zoufalství rychle vychrlila své prosby, ona začíná modlitbu oslavou Boha a vzýváním jeho velikosti: „Bože, jsi požehnaný!“ Neklade Bohu za vinu úděl, který měl postihnout Hebrejský národ. Nestěžuje si, nevyčítá Bohu, že svůj lid opustil. V prostotě srdce vyznává svou víru v Boží dobrotu a pak říká: „Pomoz mi.“

Prvním krokem Esteřiny  modlitby je její vyznání víry. Jejím druhým krokem je prosba, aby ji Bůh vedl. Až potom podniká kroky, aby zachránila svůj lid. V tomto sledu událostí se Ester postavila před Boha v duchu pokory a důvěry. Otevřela se moudrosti a odvaze, které pochází od Boha, místo toho, aby se spoléhala na svůj vlastní důvtip, krásu a sílu. Svou modlitbu podpořila také postem a odříkáním. A Bůh ji vyslyšel. My se také můžeme podobným způsobem obrátit k Bohu.

Když se octneš v náročné situaci, odolej nutkání začít hned konat. Nejdříve ve svém srdci oslavuj Boha a jeho velikost. Pak popros Pána o pomoc a udělej to, co považuješ za správné. Pokaždé, když toto uděláš, budeš vyznávat Bohu, že v něho věříš a že potřebuješ jeho pomoc. S takovým postojem si můžeš být jist, že uslyšíš jeho hlas a uvidíš, jak působí jeho moc.

Pane Ježíši, ve všech záležitostech

se obracím na tebe, abys mi pomáhal.

Pomoz, ať důvěřuji tvé moci

a spoléhám se  na tvou moudrost. Amen.