Změnili své hříšné chování a Bůh se smiloval

Hospodin oslovil Jonáše: „Vstaň, jdi do velikého města Ninive a měj tam kázání, které ti ukládám.“ Jonáš tedy vstal a šel do Ninive podle Hospodinova rozkazu. Ninive bylo veliké město před Bohem, tři dny se jím muselo procházet. Jonáš začal procházet městem první den a volal: „Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno!“ Ninivští obyvatelé však uvěřili Bohu, vyhlásili půst, oblékli se do žínic, velcí i malí. Zpráva o tom se dostala až k ninivskému králi. Vstal ze svého trůnu, odhodil svůj háv, oblékl se do žínice a sedl si do popela. Dal provolat: „V Ninive, z rozkazu krále a jeho velmožů: Lidé ani dobytek, skot ani brav, nesmějí nic jíst, nesmějí se pást ani pít vodu. Obléknou se do žínic, lidé i dobytek, úpěnlivě budou prosit Boha; každý ať změní své hříšné chování a odvrátí se od nepravosti, která mu lpí na rukou. Snad se Bůh obrátí a smiluje, snad upustí od svého hrozného hněvu, a my nezahyneme.“ Když Bůh viděl, co učinili, že změnili své hříšné chování, smiloval se a nepřivedl na ně zkázu, kterou jim hrozil. (Jon 3,1-10)

Potřebuješ-li důkaz, že skutky mluví hlasitěji než slova, nemusíš jít daleko, stačí se podívat na příběh Jonáše. Bůh ho poslal kázat o Božím soudu nad obyvateli Ninive. Po vyslechnutí Jonášova kázání král vyhlásil pro sebe i pro všechny své poddané půst a pokání. Když Bůh viděl jejich odpověď, odpustil lidem a ušetřil jejich město. Udělal to proto, že obyvatelé Ninive nevyjádřili lítost pouze slovy; oni svůj záměr obrátit se celým srdcem projevili také skutky.

Tento příběh nám umožňuje lépe porozumět svátosti smíření, především významu pokání. Církev učí, že tato svátost není úplná, pokud svými skutky pokání neprokážeme Bohu svůj úmysl se změnit. Neznamená to, že Bůh pochybuje o naší lítosti, jenom ví, že pravá kajícnost se projevuje ve snaze se polepšit a vyhnout se situacím, které nás vedou ke hříchu. Naše skutky mimo zpovědnici mluví hlasitěji a výmluvněji než naše slova ve zpovědnici.

Znamená to, že kromě vyznávání svých hříchů se ještě musíme namáhat, abychom dosáhli odpuštění. Lépe to vystihuje vyjádření, že máme reagovat, když nás Duch svatý zve ke změně smýšlení v tom či onom hříšném chování. Rozeznávání hříchů a touha po Božím odpuštění je ve své podstatě dílem Božího Ducha. Toto poznání hříchů má být následováno uznáním hříchů, vyznáním hříchů před Bohem a vyjádřením naší snahy, že se chceme změnit. Vyznání hříchů a činění pokání tak závisí na nás. Je naším úkolem změnit své skutky tak, aby odpovídaly našim slovům. Zároveň to však závisí na Bohu, který může změnit naše srdce a dát nám milost vykonat potřebné změny. Dobrá zpráva je, že Pán to dělá rád. Chce náš přivádět k novému životu. Chce, abychom účastí na jeho moci a spoluprací s jeho milostí dokázali začít znovu. To je velké Boží dílo.

Duchu svatý, pronikni mé srdce,

aby mé pokání přineslo ovoce skrze skutky. Amen.