Výzva pro postní období obrátit se k Bohu
Za Ježíšem šli dva slepci a hlasitě volali: „Synu Davidův, smiluj se nad námi!“ Jak vešel do domu, přišli ti slepci k němu. Ježíš jim řekl: „Věříte, že mám takovou moc?“ Odpověděli mu: „Ano, Pane.“ Dotkl se tedy jejich očí a řekl: „Ať se vám stane, jak věříte.“ I otevřely se jim oči.
Ježíš jim důrazně nařídil: „Ale ať se to nikdo nedoví!“ Oni však odešli a rozhlásili to po celém tom kraji. (Mt 9,27-31)
Prvním krokem k našemu uzdravení je vědomí, že jsme nemocní. Jsou totiž oblasti našeho života, které ještě nejsou uzdraveny Boží láskou. Jsou zákoutí našeho srdce, kde přebýváme v temnotě, když nechceme brát Boží slovo vážně. Každý v hloubi svého svědomí, pokud jsme ho nepotlačili násilím své vůle, objevujeme nemoc své duše. Tak jako dva slepci, když uslyšeli, že Ježíš Nazaretský je nablízku, začali hlasitě volat: "Synu Davidův, smiluj se nad námi!"
Začněme volat k Ježíši o smilování zvláště ohledně našich hříšných návyků, závislostí, které nás vnitřně rozkládají. Volejme k našemu jedinému Spasiteli, aby nás svou mocí osvobodil.
Nejtemnější slepotou je nedostatek lásky v běžném životě. Mít slepou duši a srdce znamená, že si všímáme pouze sebe a nevnímáme naše nejbližší a jejich tužby po lásce. Míjíme je a kráčíme jako slepí za vidinami našeho štěstí a tak se mu vlastně vyhýbáme. Abychom začali vidět a dívat se tak, abychom přinášeli život a světlo, potřebujeme se setkat s živým Světlem a s Životem samým.
Pane Ježíši, Synu Boží a Synu Marie,
otevři mé oči, vyveď mě z temnot mého egoismu.
Udělej mě darem pro druhé, zvláště pro mé nejbližší.
Dej, ať ochotně měním své zvyklosti,
kterými jsem se vyhýbal obětavé lásce.
Prozařuj svou osobní přítomností celý můj život,
zvláště ve svátosti smíření a v Eucharistii,
abych proměněn září tvé milující oběti na kříži,
přijal tvou lásku, nechal se jí dotknout
a abych tak uviděl novým pohledem každého člověka
a zahrnul ho milosrdenstvím, láskou, odpuštěním.
Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou. Amen.