"Čím asi toto dítě bude?"

„Čím asi toto dítě bude“…

Tak by se mohli tázat manželé Stanggassingerovi, když se jim 12. ledna 1871 narodil syn Kašpar. To ale nikdo nevěděl.

Čas běžel a všechno přišlo ve svůj čas.

Včas začal chodit do školy, včas čutal kuličky, včas se připravoval k maturitě. Všechno dělal jako jeho vrstevníci, ale všechno tak nějak jemněji. Ať to bylo chování k rodičům, k učitelům a ostatním lidem. Také jeho chování v kostele při mši svaté bylo usebranější – zbožnější.

Z jeho duchovních záznamů je patrné, že již tehdy se snažil ve všem plnit vůli Boží.

Roku 1890 se seznámil s členy kongregace redemptoristů, se spisy jejich zakladatele svatého Alfonse a s jeho spiritualitou.

Do kongregace vstoupil roku 1892 a i potom všechno přišlo ve svůj čas. Včas prodělal noviciát, kde nasál alfonsiánského ducha, včas vystudoval filosofii a teologii a včas byl vysvěcen na kněze.

Před kněžským svěcením ve dnech 6.- 15. června 1895 si poznamenal: „Jediný úmysl, s nímž přijímám svaté kněžské svěcení je sláva Boží a spása duší. Za tímto účelem se chci zcela oddat nejsvětější vůli Boží a působit chci tam, kam mne přivede poslušnost. Jen tak zachráním duše, které mi milý Bůh přidělil svatým kněžským povoláním.“

Po kněžském svěcení byl představenými poslán do Durrnbergu kde se stal učitelem a vychovatelem řádové mládeže. Tento úkol plnil s velikou obětavostí a láskou k chovancům. Poté, co byl jmenován ředitelem nově postaveného juvenátu, zemřel po krátké těžké nemoci 26. září 1899.

Otec Kašpar zemřel. Jeho jméno ale žilo mezi všemi kdo ho znali zvláště mezi jeho žáky a spolubratry. Tuto lásku potvrdil papež Jan Pavel II, když ho prohlásil za blahoslaveného dne 24. dubna 1988.

Tímto byla zodpověděna otázka: „ Čím asi toto dítě bude?“

Členové kongregace redemptoristů vzpomínají na blahoslaveného Kašpara 26. září.

P. Stanislav Přibyl