Výzva pro postní období obrátit se k Bohu
Ježíš odešel ze Samařska do Galileje. Sám totiž dosvědčil, že prorok ve svém rodném kraji není ve vážnosti. Když tedy přišel do Galileje, Galilejané ho vlídně přijali, protože viděli všechno, co vykonal v Jeruzalémě o svátcích; i oni tam totiž byli na svátky. Přišel tedy zase do Kány v Galileji, kde proměnil vodu ve víno.
Byl tam jeden královský úředník, jehož syn ležel nemocen v Kafarnau. Když uslyšel, že Ježíš přišel z Judska do Galileje, vyhledal ho a prosil, aby šel a uzdravil mu syna - už totiž skoro umíral.
Ježíš mu řekl: "Jestliže neuvidíte znamení a zázraky, nikdy neuvěříte." Královský úředník mu odpověděl: "Pane, přijď, než moje dítě umře!" Ježíš mu řekl: "Jen jdi, tvůj syn je živ." Ten člověk uvěřil tomu slovu, které mu Ježíš řekl, a šel.
Když ještě byl na cestě, přišli mu naproti jeho služebníci a hlásili: "Tvůj syn je živ!" Zeptal se jich tedy na hodinu, kdy mu začalo být lépe. Odpověděli mu: "Včera v jednu hodinu odpoledne mu přestala horečka."
Poznal tedy otec, že to bylo právě v tu chvíli, kdy mu Ježíš řekl: `Tvůj syn je živ.' A uvěřil on i všichni v jeho domě. To bylo druhé znamení, které Ježíš vykonal, když se vrátil z Judska do Galileje. (Jan 4,43-54)
S Ježíšem se setkává královský úředník. Nejdříve uslyšel, že Ježíš je v Káně Galilejské. Zpráva, že Ježíš je zrovna ve stejném městečku, dodává tomuto člověku naději na záchranu těžce nemocného syna. Neváhá a Ježíše vyhledává.
Předtím zajisté slyšel, že Ježíš uzdravuje beznadějně nemocné, dokonce i umírající. Přichází za Ježíšem a v pokoře prosí o vyslyšení.
Někdy z modlitby děláme příliš velkou vědu. Bohu však stačí pokorné srdce, vydanost do Ježíšova milosrdenství a jednoduché slovo prosby, poděkování nebo chvály. V této prostotě srdce se máme modlit i "naučené" modlitby. Důležité je, že si uvědomíme přítomného Ježíše. Královský úředník byl plný obav, úzkosti a strachu, že mu zemře syn. Také to jednoduše ve své prosbě vyjadřuje: "Pane, přijď, než moje dítě umře!"
Ježíš přichází v síle svého slova. Přichází k nemocnému "na dálku" mocí své Božské podstaty. On, skrze kterého je stvořeno všechno, co jest, velmi dobře ví, kde je problém. Svou přítomností, která proniká celý svět viditelný i neviditelný, dotýká se nemocného a svou vůlí ho uzdravuje. Nakonec vybízí královského úředníka, aby vykročil domů s vírou, že on, Ježíš z Nazareta, je Božím Synem.
Úředník nevidí "efekt" své prosby. Čeká ho cesta víry, na které už nevidí Ježíše a ještě nevidí svého uzdraveného syna. Uvěřil a vykročil. Dříve, než se jeho víra naplnila, přišli zvěstovatelé radostné zprávy: "Tvůj syn je živ!" A až potom na vlastní oči uviděl, co uvěřil.
Pán Ježíš od nás také žádá, abychom vykročili cestou víry. Abychom uvěřili v něj jako Božího Syna. A v této víře si ujasnili, že on je také božsky milosrdný, shovívavý, laskavý a odpouštějící. Právě toto odpuštění Kristovo v momentě naší lítosti s odhodláním se změnit a vyznat se ze svých hříchů ve svátosti smíření, je tím uzdravením z duchovního umírání nebo smrti. Kristova láska nás obklopuje, ale může do nás vstoupit jenom s naším "ano", které vyslovíme s vírou.
Nechme se povzbudit k víře samotným Ježíšem. Když uslyšíme cokoli, co nás může k němu přivést blíže, buďme za to vděční. A když na cestě naší víry neuvidíme ani Ježíše a ještě ani nezakusíme naplnění jeho slova, nechme se povzbudit těmi, kteří to aktuálně zakoušejí.
Pane, nezasloužím si,
abys ke mně přišel,
ale řekni jen slovo
a má duše bude uzdravena. Amen.