Oči Simeonovy

Když uplynuly dny jejich očišťování podle zákona Mojžíšova, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby s ním předstoupili před Hospodina - jak je psáno v zákoně Páně: `vše, co je mužského rodu a otvírá život matky, bude zasvěceno Hospodinu´ - a aby podle ustanovení zákona obětovali dvě hrdličky nebo dvě holoubata. V Jeruzalémě žil muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl s ním. Jemu bylo Duchem svatým předpověděno, že neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova Mesiáše. A tehdy veden Duchem přišel do chrámu. Když pak rodiče přinášeli Ježíše, aby splnili, co o dítěti předepisoval Zákon, vzal ho Simeon do náručí a takto chválil Boha: "Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, neboť mé oči viděly tvé spasení, které jsi připravil přede všemi národy - světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael." Ježíšův otec a matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. A Simeon jim požehnal a řekl jeho matce Marii: "Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat - i tvou vlastní duši pronikne meč - aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí." Žila tu i prorokyně Anna, dcera Fanuelova, z pokolení Ašerova. Byla již pokročilého věku; když se jako dívka provdala, žila se svým mužem sedm let a pak byla vdovou až do svého osmdesátého čtvrtého roku. Nevycházela z chrámu, ale dnem i nocí sloužila Bohu posty i modlitbami. A v tu chvíli k nim přistoupila, chválila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kteří očekávali vykoupení Jeruzaléma. (Lk 2,22-38)

Většina křesťanů slaví 2. února svátek Uvedení Páně do chrámu. V tento den čteme úryvek z evangelia podle svatého Lukáše (2, 22-38). Také my se můžeme setkat s Ježíšem tak jako Maria a Josef a Simeon a Anna.

Ježíš stojí samozřejmě ve středu tohoto příběhu: má být podle Mojžíšova zákona přinesen do chrámu a zasvěcen Bohu.Maria a Josef se při této příležitosti setkávají se dvěma starými lidmi - starým Simeonem a starou prorokyní Annou, které bylo osmdesát čtyři let. Oba dlouho čekali na Ježíše. Simeon říká: „Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji, neboť moje oči uviděly tvou spásu" (Lk 2, 29,30). Říká to, protože „od Ducha svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše" (Lk 2, 26).

Při pohledu na tohoto starého muže, můžeme přemýšlet o hodnotě, kterou pro nás a tento svět mají staří lidé. V dnešní době má hodnotu jen ten, kdo něco vytváří, produkuje. Staří lidé nejsou užiteční, protože produkují málo nebo nic.

Můžeme si položit otázku: Proč píše evangelista Lukáš o Simeonovi? Co je poselství Mariina a Josefova setkání s ním? Jsem přesvědčen, že je to proto, že Simeon v tomto okamžiku spatřil nový horizont svého života: na konci svého života uviděl Ježíše.

Mnohdy se setkáváme se starými lidmi, kteří jsou zkušení, kteří zažili něco zajímavého a chtějí se o to s námi podělit. Ale zkušenost, kterou můžeme zahlédnout v pohledu těchto lidí, stojících blízko okamžiku smrti, je naprosto něco jiného. Je to nový rozměr jejich života.

Je to něco, o čem nemůžeme číst v žádných knihách. To můžeme vyčíst jen z očí starých lidí. Je to nová naděje, nový důvod proč žít, nová příležitost být šťastný. A my se ptáme: Co je příčinou této nové naděje, nové touhy po životě, co způsobuje tuto tajemnou záři v očích starých lidí? Není to pohled zpět na život, který mají za sebou, ale je to pohled do nové budoucnosti. Pro nás křesťany je touto budoucností Kristus, protože Ježíš je ten, kdo žije navěky.

Pohleďme dnes do očí Simeonových a nebojme se své budoucnosti. Jsme v rukou Boha, který se pro nás v Ježíši narodil a který se stal radostí starého Simeona a také pro nás pro všechny.