Sytit se věčným životem a rozdávat ho dál

Ježíš odešel na druhou stranu Galilejského neboli Tiberiadského moře. Šel za ním velký zástup, protože viděli znamení, která konal na nemocných. Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky. Bylo krátce před židovskými velikonočními svátky.

Když Ježíš pozdvihl oči a uviděl, jak k němu přichází velký zástup, řekl Filipovi: "Kde nakoupíme chleba, aby se ti lidé najedli?" To však řekl, aby ho zkoušel, protože sám dobře věděl, co chce udělat.

Filip mu odpověděl: "Za dvě stě denárů chleba jim nestačí, aby se na každého aspoň něco dostalo."

Jeden z jeho učedníků - Ondřej, bratr Šimona Petra - mu řekl: "Je tu jeden chlapec, ten má pět ječných chlebů a dvě ryby. Ale co to je pro tolik lidí?"

Ježíš řekl: "Postarejte se, ať se lidé posadí!"

Bylo pak na tom místě mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc. Potom Ježíš vzal chleby, vzdal díky a rozdělil je sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl.

Když se najedli, řekl učedníkům: "Seberte zbylé kousky, aby nepřišlo nic nazmar!"

Sebrali je tedy a bylo to plných dvanáct košů kousků, které po jídle zbyly z pěti ječných chlebů. Když lidé viděli znamení, které udělal, říkali: "To je jistě ten Prorok, který má přijít na svět!"

Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho prohlásili za krále. Proto se zase odebral na horu, úplně sám. (Jan 6,1-15)

Ježíš touží nasytit každého člověka věčným životem. Chce utišit hlad duše, která má v sobě vpečetěnou touhu po Bohu. Rozmnožením chleba chtěl zástup připravit na přijetí jeho slova o Chlebu života, o Eucharistii. Stejnou mocí, jakou Ježíš rozmnožil chléb pozemský, přetváří pozemský chléb ve své tělo a víno ve svou krev při mši svaté.

Ježíš má moc krmit naši duši, sytit podstatu našeho bytí podstatou svého života - láskou, prouděním dobra, životem, který spočívá v sebedarování se Boha člověku a v přijímání tohoto dobra s otevřeným srdcem.

To, jaký tento život Boží je, můžeme zachytit skrze Boží milost, dar, který dostává každý člověk. Je však i pravdou, že každý z nás jsme pokoušeni, abychom zaměřili svůj život na všechno možné, jenom ne na tuto Boží lásku a vyměnili to, co je podstatné za to, co nemůže život naplnit.

Dnes nás chce Ježíš sytit svým milosrdenstvím, blízkostí, mocí, která naše srdce bude přetvářet v srdce lidské, milosrdné, které přináší útěchu do beznadějí a úzkostí našich bližních. Může to být malé gesto této Boží lásky, které zachraňuje život, přináší úlevu v bolestech duše a otvírá na nový život. Může to být náš úsměv, podání ruky, dobré slovo, konkrétní pomoc nebo čas, který strávíme s druhým člověkem.