Učit se pokoře

Když Ježíš přišel v sobotu do domu jednoho z předních farizeů, aby tam pojedl, dávali si na něj pozor. Přitom si všiml, jak si hosté vybírají přední místa.

Řekl jim tedy toto poučení: "Až budeš od někoho pozván na svatební hostinu, nesedej si na přední místo. Mohl by být od něho pozván někdo vzácnější než ty, a ten, kdo pozval tebe i jeho, by přišel a řekl ti: `Uvolni mu místo!' Tu bys musel s hanbou zaujmout poslední místo.

Ale když budeš pozván, jdi si sednout na poslední místo, takže až přijde ten, který tě pozval, řekne ti: `Příteli, pojď si sednout dopředu!' To ti bude ke cti u všech, kteří budou s tebou u stolu. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen." (Lk 14,1.7-11)

Základní hodnotu člověku dává Bůh tím, že ho on stvořil, že ho on vykoupil a že ho on povolává do prostředí své lásky. Každý člověk má v Božích očích nekonečnou hodnotu. Bůh ocenil člověka hodnotou svého Syna. Daroval, co měl nejvzácnější, aby nás zachránil.

My si dokážeme svou hodnotu degradovat, snižovat, ničit nebo ztrácet. Děláme to pýchou, nadřazeností nebo jinými hříchy, které z pýchy vycházejí.

Pokud sami sebe vynášíme nad druhé, Bůh nás sesadí z našeho domnělého piedestalu a v našich životních událostech nám ukáže někoho, kdo je svou skutečnou pokorou na vyšší úrovni, než jsme my ve své inteligenci, soběstačnosti a tiché maskované nadřazenosti.

Pokud budeme pravdivě cítit, že jsme v něčem lepší, je to znak, že právě tímto darem máme druhým v pokoře posloužit a nechat si od bližních posloužit těmi dary, které chybí zase nám. Tak si budeme neustále udržovat vědomí solidarity, vzájemnosti a hluboké úcty jeden k druhému.

Pane Ježíši, prosím, obdaruj mě pravou pokorou,

vědomím své hodnoty v Tvých očích,

a také vědomím hodnoty mých bližních,

od kterých se mám učit to, co mi chybí

k dokonalejší lásce. Amen.