Ježíš vystupuje po završení díla vykoupení na nebesa do slávy svého Otce.
Když se Ježíš narodil v Betlémě v Judsku za času krále Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: "Kde je ten narozený židovský král? Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme se mu přišli poklonit."
Když to uslyšel král Herodes, ulekl se a s ním celý Jeruzalém. Svolal všechny velekněze a učitele Zákona z lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Řekli mu: "V Betlémě v Judsku, neboť tak je psáno u proroka: `A ty, Betléme v judské zemi, nejsi vůbec nejmenší mezi judskými předními městy, protože z tebe vyjde vládce, který bude panovat mému izraelskému lidu.'"
Tehdy si Herodes tajně zavolal mudrce a zevrubně se jich vyptal na dobu, kdy se ta hvězda objevila, poslal je do Betléma a řekl: "Jděte a důkladně se na to dítě vyptejte. Až ho najdete, oznamte mi to, abych se mu i já přišel poklonit."
Když krále vyslechli, vydali se na cestu. A hle - hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. Ve snu dostali pokyn, aby se k Herodovi už nevraceli, proto se vrátili do své země jinou cestou. (Mt 2,1-12)
Zajisté více východních mudrců zachytilo zvláštní znamení na nebi. Pouze tři z nich se rozhodli, že vyhledají narozeného židovského krále. Logicky se vydali do Jeruzaléma, sídla tehdejšího krále Heroda. Tam zjistili, že se králi nenarodil žádný syn. Úlek Herodův byl strachem o své království a pokračování své dynastie ve vládě pro budoucí generace.
Když se my vydáme na cestu s mudrci východu, zjistíme, že putování naším životem se často podobá jejich cestě. Oni měli před sebou znamení narozeného mesiáše. Tato hvězda byla vnějším znamením, které se spojilo v srdci těchto mudrců s jejich osobní touhou najít toho, kdo svým vlivem přesáhne dějiny Izraele a stane se vládcem všech národů. Samotná pouť však měla své těžkosti, které museli překonávat. Každodenní úmorné putování po nehostinném kraji, námaha cesty, nedostatek pohodlí, rozmary počasí a nahlodávání nejistotou, zda vůbec narozeného mesiáše naleznou. Drželi se však vytrvale směru, který jim ukazovala hvězda, která nakonec ukázala místo, kde byl narozený Ježíš.
Na naší životní cestě máme také mnohá znamení Boží přítomnosti. Sami jsme zajisté zakusili zvláštní znamení Boží lásky, kdy jsme mohli znovu nalézt správný směr pro náš život. Svátosti jsou viditelná znamení Boží přítomnosti a jeho působení v našem životě.
Tak, jako mudrci nalezli v chudém domečku Marii s dítětem a s vírou se poklonili Ježíši jako králi, my máme možnost s vírou vidět v Eucharistii, v proměněné Hostii, samotného Ježíše, kterému se klaníme jako našemu Bohu, Božímu Synu a Spasiteli našich duší. Eucharistie je Nejsvětější Svátost, protože proměněný Chléb už není pouze viditelným znamením Boží přítomnosti, ale je zároveň Ježíšem - Božím Synem. Ostatní svátosti mají viditelný element, kterým se Boží přítomnost projevuje. Eucharistie je přímo živým Kristem.
Naší východní hvězdou, světlem v temnotách, směrem a zároveň cílem; cestou, pravdou a životem - je sám Ježíš Kristus, který nás přivede k plnému poznání Boha neviditelného, Boha Otce v daru Boha Ducha svatého.
Ve chvilce ticha předložme Ježíši náš život jako dar. Obdarujme ho zlatem naší touhy po pravdě, kadidlem naší úcty k jeho osobě způsobem života, který si přeje on. Předložme mu vonný olej myrhy naší osobní modlitby a oddanosti.