Advent - žít Boží slovo

Ježíš řekl svým učedníkům:

„Ne každý, kdo mi říká: ‚Pane, Pane!‘, vejde do království, ale ten, kdo plní vůli mého nebeského Otce. Každý tedy, kdo tato má slova slyší a podle nich jedná, podobá se rozvážnému muži, který si postavil dům na skále a přivalila se povodeň, přihnala se vichřice a obořila se na ten dům - ale nezřítil se, protože měl základy na skále.

Každý však, kdo tato má slova slyší, ale podle nich nejedná, podobá se pošetilému muži, který si postavil dům na písku. Spadl déšť, přivalila se povodeň, přihnala se vichřice a obořila se na ten dům - i zřítil se a jeho pád byl veliký.“ (Mt 7,21.24-27)

Naslouchání Bohu, který k nám mluví, vyžaduje jistou citlivost vnímat život nejenom smysly, ale také celou duší, celou svou silou, všemi dary, které jsme od Boha obdrželi. Neustále jsme pokoušeni k tomu, aby náš náboženský život byl nějakým nezávazným doplňkem k tomu, co žijeme, jak jednáme. Případně jsme pokoušeni, aby se náš vztah k Bohu omezoval na ranní a večerní modlitbu, pravidelné chození do kostela a tečka.

Bůh je však Bohem našeho celého života. Do kostela jdeme proto, abychom přijali v Eucharistii samotného Ježíše Krista a jeho moc ne pro naše zájmy. Nechodíme si pro Boží požehnání, aby se dařilo pouze našemu byznysu, ale především Božím věcem. Tím prvním krokem k plnosti života je přijímání. Přijímání Boha s jeho vůlí, s tím, co nám dává. Je to přijímání jeho lásky k nám, jeho darů, jeho příslibů. Posíleni Boží přítomností se v jasu Boží lásky objevují naše temnoty a vedlejší cesty, které nevedou k lásce. Boží přítomnost nás pak osvobozuje v jeho odpuštění a milosrdenství.

Pak následuje druhý krok - začít se chovat, jak se ke mně chová Bůh. Osobní modlitba a přijímání svátostí musí vytvářet nerozlučnou jednotu se způsobem našeho života. Jinak budeme prožívat základní vnitřní rozpor. Bůh bude pouze Bohem našich kostelů a naučených frází. Pak se budeme podobat pošetilému muži, který si postavil dům na písku a je jenom otázkou času, kdy se takový dům zřítí. Dnešním evangeliem jsme tedy pozváni k obrácení se od formalizmu k přijetí Božího slova do celého prostoru našeho bytí.

Pane Ježíši, dej, ať se zřetelně podívám na svůj život. To, co mi vyčítá tvé učení a svědomí, ať přestanu dělat. Dej mi sílu ke změně, abych tě mohl přijímat s čistým srdcem. Jsem hříšný člověk, ale právě proto tě potřebuji. Očišťuj mé nitro od veškeré přetvářky a obdaruj mě, prosím, dobrým úmyslem, láskou k tobě i bližním a také zdravým přijetím sebe v ochotě se měnit podle tvé vůle. Amen.