Výzva pro postní období obrátit se k Bohu
Ježíš řekl svým učedníkům: Co myslíte? Když má někdo sto ovcí a jedna z nich se zatoulá, nenechá těch devětadevadesát na horách a nepůjde hledat tu zatoulanou? A když se mu podaří ji nalézt, amen, pravím vám: má z ní větší radost než z těch devětadevadesáti, které se nezatoulaly.
Stejně tak nechce váš nebeský Otec, aby zahynul jediný z těchto nepatrných.( Mt 18,12-14)
Obraz Ježíše dobrého pastýře představuje našeho Pána, jak nese kolem krku nalezenou ovečku. Na některých obrazech jeho šat má rudou barvu. Je to symbol, co se vlastně děje, když nás Bůh hledá.
Bohu není jedno, když se mu milovaný člověk zatoulá do dálek nebezpečí věčné smrti, když se přibližuje k propasti, nebo když se zamotá do trní hříchů a závislostí, které ničí jeho život. Pán Ježíš přichází k nám, vnitřně rozbitým a rozdrásaným našimi vlastními nevěrnostmi. Dokonce vstupuje do prostředí naší temnoty, do bodláčí našich cynismů, pýchy, nedůvěry, útěků před pravdou. Nechá se zranit tím, čím my sami trpíme. Rozdrásaný Kristus nás chce vzít na svá ramena, zahojit rány naší duše a nedbá, že se jeho šat zbarvil do ruda jeho vlastní krví.
Prorok Izaiáš mluví o mesiáši, který přišel k nám. Jeho příchod - advent - je naším uzdravením:
"Kdo uvěří naší zprávě?
Nad kým se zjeví paže Hospodinova?
Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země,
neměl vzhled ani důstojnost.
Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný,
že jsme po něm nedychtili.
Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl,
muž plný bolesti, zkoušený nemocemi,
jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář,
tak opovržený, že jsme si ho nevážili.
Byly to však naše nemoci, jež nesl,
naše bolesti na sebe vzal,
ale domnívali jsme se, že je raněn,
ubit od Boha a pokořen.
Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost,
zmučen pro naši nepravost.
Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni.
Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou,
jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech.
Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel;
jako beránek vedený na porážku,
jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel.
Byl zadržen a vzat na soud. Kdopak pomyslí na jeho pokolení?
Vždyť byl vyťat ze země živých, raněn pro nevěrnost mého lidu.
Byl mu dán hrob se svévolníky, s boháčem smrt našel,
ačkoli se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti.
Ale Hospodinovou vůlí bylo zkrušit ho nemocí,
aby položil svůj život v oběť za vinu.
Spatří potomstvo, bude dlouho živ
a zdárně vykoná vůli Hospodinovu.
Zbaven svého trápení spatří světlo, nasytí se dny.
Tím, co zakusí, získá můj spravedlivý služebník spravedlnost mnohým;
jejich nepravosti on na sebe vezme.
Proto mu dávám podíl mezi mnohými
a s četnými bude dělit kořist za to,
že vydal sám sebe na smrt a byl počten mezi nevěrníky.
On nesl hřích mnohých, Bůh jej postihl místo nevěrných. (Iz 53,1.12)
Pane Ježíši, přijď a zachraň nás. Amen.