Advent - přijmout Boží pozvání

Ježíš řekl velekněžím a starším lidu:

„Co soudíte o tomto případu: Jeden člověk měl dva syny. Přistoupil k prvnímu a řekl mu: ‚Synu, jdi dnes pracovat na vinici.‘ On odpověděl: ‚Mně se nechce‘, ale potom toho litoval, a přece šel. Přistoupil k druhému a řekl totéž. Ten odpověděl: ,Ano, pane‘, ale nešel. Který z těch dvou vykonal otcovu vůli?“ Odpověděli mu: „Ten první.“

Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám: Celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království. Přišel k vám Jan, aby vám ukázal správnou cestu, ale neuvěřili jste mu. Celníci však a nevěstky mu uvěřili. Vy jste to viděli, a přece ani potom jste se nezměnili a neuvěřili jste mu.“ (Mt 21,28-32)

Proč je tak důležité znát a konat Boží vůli? V dnešní době, kdy se akcentuje osobní svoboda ve stylu 'dělej si co chceš', jakákoli zmínka o přizpůsobení se druhému mnohým lidem zavání  omezením osobní svobody. A podřídit svou vůli druhému je většinou chápáno jako újma a útok na lidskou suverenitu. S problémem přizpůsobivosti se člověk může setkat v rodině nebo v práci, kde nadřízený vyžaduje solidní vykonání úkolu, týmovou spolupráci, splnění plánu a podobně.

Bez víry v Boha, který je láskou, se také může špatně pochopit Ježíšovo slovo o vůli Otcově. Ježíš jako Syn Otce sám nejlépe prožil to, o čem v dnešním evangeliu mluví. Otec ho poslal stát se člověkem, prožívat lidský život, přijmout na sebe omezení lidské přirozenosti, ohlásit pravdu o světě i člověku a položit život, abychom byli zachráněni od věčné smrti. Za tímto "rozkazem" nebeského Otce však stojí nekonečná vzájemná láska Božích osob, pozornost, vnímavost a z tohoto proudění blízkosti také velká ochota naplnit přání jeden druhého.

Lidé byli fascinováni Ježíšovou láskou, jeho přístupem, milosrdenstvím, jasným výkladem pravdy, který byl potvrzen zázraky.

Plnit vůli nebeského Otce v sobě nese celoživotní snahu objevovat Boží lásku k nám, nechat se Bohem fascinovat, zachytit jeho dary, nechat se zaplavit jeho odpouštějící láskou, přijímat od něj odpuštění a osvobození  z otroctví hříchu. A nakonec v tomto prohlubujícím se vztahu k Bohu máme poznávat, co si nebeský Otec přeje - jak máme tuto jeho něžnou lásku šířit svým životem.

Dříve, než si dáme nějaké další adventní předsevzetí, podívejme se na svůj život, rozeznejme v něm Boží štědrost, srdcem zachyťme dobrotivost nebeského Otce vůči nám a potom se snažme s velkou vděčností žít to, co si náš Otec přeje právě v tom povolání, které žijeme.

V Ježíšově modlitbě, kterou přednesl ve večeřadle před svým utrpením, můžeme zachytit především vnitřní atmosféru vztahu lásky Ježíše k nebeskému Otci. Z tohoto také pramenila Ježíšova ochota naplnit vůli nebeského Otce.

Ježíš se za nás modli:

Otče, jako ty jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. Sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli v pravdě posvěceni. Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří; aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že jsi mě poslal. Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno - já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne.

Otče, chci, aby také ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já; ať hledí na mou slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mě miloval již před založením světa. Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal, a také oni poznali, že jsi mě poslal. Dal jsem jim poznat tvé jméno a ještě dám poznat, aby v nich byla láska, kterou máš ke mně, a já abych byl v nich." (Jan 17,15 - 26)