Výzva pro postní období obrátit se k Bohu
V tu chvíli přišli někteří farizeové a řekli Ježíšovi: "Rychle odtud odejdi, protože Herodes tě chce zabít." On jim řekl: "Jděte a vyřiďte té lišce: Hle, já vyháním démony a uzdravuji dnes i zítra, a třetího dne dojdu do svého cíle. Avšak dnes, zítra i pozítří musím jít svou cestou, neboť není možné, aby prorok zahynul mimo Jeruzalém.
Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni, kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, ale nechtěli jste! Hle, ve svém domě zůstanete sami. Pravím vám, že mě neuzříte, dokud nepřijde chvíle, kdy řeknete: Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově." (Lk 13,31-35)
Kolikrát jsme mohli mít pocit, že Bůh, absolutní Pán světa, úplně soběstačný ve své dokonalosti, nic nepotřebuje pro své štěstí. A přece. Tím, že nás stvořil na svůj obraz a nekonečně nás miluje, své štěstí chce prožívat ve vzájemnosti lásky. Proto po nás žízní, hladoví po našem svobodném rozhodnutí, protože nás touží obdarovávat a sdílet s námi svůj život.
Ježíš ve svých vyjádřeních o tajemství věčného života často užívá přirovnání s různými jevy běžné skutečnosti. Ve svém pronikavém pohledu lásky pláče nad Jeruzalémem, nad obyvateli požehnaného místa, kteří nepřijímali Boha milujícího, pečujícího a věrného. Bůh, který se stará o svůj lid jako kvočna o svá kuřátka. Tento prostý příměr má připomenout fakt, že Bůh není Bohem tvrdým, neúprosným, mstivým a vyžívajícím se v trestání lidí.
Ježíš sám na sobě zakouší nepřijetí a pronásledování od svých nejbližších. Od těch, kteří měli být privilegovanými nositeli spásy a Božího požehnání pro všechny další národy. A to je jedna z největších bolestí jeho Srdce.
Kráčejme dnešní den i po celý náš život společně s naším Pánem a s vděčností za jeho lásku a věrnost přijímejme z jeho rukou každou situaci, kterou budeme prožívat. Pokud nás bude lákat nějaké pokušení odvrátit se od Krista, byť i v maličkosti, zůstaňme svým postojem a konáním u našeho Spasitele. Vždyť si zaslouží být námi milován, ctěn a oslavován.
