Výzva pro postní období obrátit se k Bohu
Byly židovské svátky a Ježíš se odebral vzhůru do Jeruzaléma. V Jeruzalémě u Ovčí brány je rybník, hebrejsky zvaný Bethzatha, s pěti podloubími. V nich lehávalo množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých.
Byl tam jeden člověk, ten byl nemocný už osmatřicet let. Když ho Ježíš viděl, jak tam leží, a poznal, že je tak nemocný už dlouho, zeptal se ho: "Chceš být zdráv?" Nemocný mu odpověděl: "Pane, nemám nikoho, kdo by mě snesl do rybníka, když se voda rozvíří. Než tam dojdu já, jiný už tam sestoupí přede mnou." Ježíš mu řekl: "Vstaň, vezmi své lehátko a choď!" A hned byl ten člověk uzdraven, vzal svoje lehátko a chodil.
Ten den však byla sobota. Proto židé tomu uzdravenému namítli: "Je sobota! Nesmíš nosit lehátko!" Odpověděl jim: "Ten, kdo mě uzdravil, mi řekl: `Vezmi své lehátko a choď!'" Zeptali se ho: "Kdo je ten člověk, který ti řekl: `Vezmi ho a choď'?" Ale ten uzdravený nevěděl, kdo to je. Ježíš se totiž vzdálil, protože na tom místě bylo mnoho lidí.
Později ho Ježíš potkal v chrámě a řekl mu: "Hle, jsi zdráv. Už nehřeš, aby tě nestihlo něco horšího!" Ten člověk odešel a oznámil židům, že ho uzdravil Ježíš. Proto židé Ježíše pronásledovali, že dělal takové věci v sobotu. (Jan 5,1-3a.5-16)
Když si čteme evangelium, zkusme "vyměnit" ty lidi, kteří vedli dialog s Ježíšem a dosaďme se na jejich místo my sami. Často jsme v pozici toho nemocného, který polehával u rybníku u Ovčí brány. Je to konkrétní místo, které se nazývalo Bethzatha - "dům slitování" nebo "dům vylití". My také "poleháváme" nemocní v některých oblastech života. A právě ta místa se mají stát prostorem setkání s Ježíšem. On přichází i dnes do hlubin našeho života, do oblastí, kde jsme nemocní hříchem. Hřích nás v něčem paralyzuje, znehybňuje našeho ducha, svazuje, ubíjí a utlačuje. Často už ani nechceme hřešit, ale zvyk nebo naše neschopnost se ovládnout, případně nedostatečná bdělost nás znovu a znovu uvádějí do špatných rozhodnutí.
Dnes však přichází Ježíš a ptá se každého z nás: "Chceš být zdráv?"
Možná Pánu chceme vypovědět, že jsme ve své bídě sami. Nějakým opakovaným hříchem můžeme trpět léta, protože léta trpíme útlakem z něčí strany. Někdy je naše slabost způsobena okolnostmi a povahou, které ztěžují rozhodování k dobru. Možná jsme nepotkali nikoho, kdo by nás povzbudil, abychom vykročili na cestu uzdravení. K ponoření do Božího milosrdenství nám často mohou bránit vnitřní okovy nejistoty a obav, nebo dokonce strach a také jiní lidé. A my pak v životě posedáváme v zajetí svých vášní a v některých oblastech jsme to i vzdali. "Nemám nikoho, kdo by mě snesl do rybníka, když se voda rozvíří."
Jenomže dnes, na tomto místě naší bídy, v prostoru našeho nejvnitřnějšího "já", k nám přichází Ježíš, kterého jméno znamená Bůh je spása. To on je přímo zdrojem vod proudících do života věčného. On je jediným pramenem našeho obrácení, uzdravení a nové síly. Je potřeba se setkat s živým Ježíšem, který je pro nás jediným zákonem. I předpisy církve vycházejí od něj a nejsou "nad" Boží svobodu, která se projevuje v štědrosti nekonečného milosrdenství.
V tichu svého srdce nechme, aby nad oblastí, ve které hřešíme, nad naší nemocí duše nebo nad naší chorobou těla Ježíš vyslovil své mocné slovo: "Vezmi svou nemoc a vstup do mého Srdce. Vezmi své hříchy a přijď ke mně. Vydej do mých rukou vše, co tě tíží, svazuje, sráží na kolena, co ti bere životní sílu, čeho se děsíš, co tě přesahuje a deptá! Na chvilku spočiň v oceánu života, který ve mně proudí."