Cesta k věčnému mládí

Ježíš pověděl svým učedníkům toto přirovnání: „Podívejte se na fíkovník a všechny ostatní stromy: když vidíte, že už pučí, sami poznáváte, že léto je blízko. Stejně tak, až uvidíte, že se to děje, poznáte, že Boží království je blízko. Amen, pravím vám: Toto pokolení nepomine, dokud se všechno nestane. Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.“ (Lk 21,29-33)

Vnímáme, že na zemi je všechno pomíjivé a člověka to mírně řečeno znervózňuje. Bojíme se ztráty, vymýšlíme si různá pojištění, kdy v případě škody nebo zničení majetku nám zůstane "náplast" možnosti, jak alespoň ztracené a zničené věci obnovit. Čas neúprosně kvapí a člověk na sobě pozoruje změny. Zub času je nemilosrdný k těm, kteří si chtějí za každou cenu zachovat "věčnou" svěžest, krásu, mládí. Můžeme potkávat ženy i muže s nepřirozeně nataženou kůži do téměř "věčného úsměvu" po zásahu plastického chirurga. Můžeme potkávat karikatury žen, které se nesmířili s tím, že stárnou a v úmorném snažení o zachování pocitu mládí se oblékají jako sedmnáctky. Jak kdosi poznamenal - zezadu gymnázium, zepředu muzeum. Nebo chlapi, kteří nikdy nedozráli a nadopovaní viagrou si donekonečna chtějí dokazovat, jak je to s nimi skvělé, jaké výkony dokážou podávat a co všechno ještě k tomu dokážou stihnout.

"Nebe a země pominou, ale má slova nepominou," říká Ježíš a chce nás nasměřovat na to, co nepomíjí, co je skutečně věčné. Neúprosnost plynutí času je pro nás darem, abychom se zaměřili na věčné hodnoty. Bůh je láska a je láskou věčnou, nezničitelnou, překračující smrt. Není to láska lidská, pomíjivá, závislá na prožívání dobrého pocitu. Je to láska čirá, nekonečná, toužící se sdílet, vytvářet společenství pochopení. Boží láska uzdravuje z temnot smrti, protože Ježíš svým zmrtvýchvstáním zcela obnovil své tělo do nezničitelné slávy a věčnosti. A s námi to chce učinit také.

Tím nejlepším make-upem, elixírem mládí, způsobem, jak si zachovat skutečnou svěžest, je zcela se otevřít na proud Boží lásky, nechat se prostoupit Božím uzdravujícím pohledem, vyznat mu temnoty svého srdce v důvěře v jeho odpuštění, čerpat ze studny živé vody, kterou je on sám a jeho slovo plné životní moudrosti. Dopřejme si zkušenost pokoje, který nemůže dát nikdo, jenom Bůh - způsobem života, který si zařídíme podle jeho slova. Boží slovo nám rezonuje v srdci, v našem svědomí, v řeči událostí, které prožíváme, ve volání našich bližních, abychom je obdarovali svým časem, bytím, službou. Můžeme také dnes pokračovat na cestě k věčnému mládí.

Pamatuj, člověče,

proč tě Pán Bůh stvořil,

nade vše stvoření

na zemi povýšil:

proto, abys jemu sloužil.

Odplatu zaslíbil

dát spravedlnosti

tomu, kdo mu slouží,

v čas jeho plnosti,

štědře, z přehojné milosti.

Krátký věk na světě,

tvá léta pominou

jako rosa v létě,

rozkoše zahynou;

poznej, člověče, bídu svou.

Pokoř se v tichosti,

volej k Bohu svému

a žádej milosti

sobě nehodnému,

sebe svěř Kristu samému.

Vyvrz zlé svědomí

a nehřeš již více,

čiň pravé pokání;

bude tvůj zástupce

Kristus Pán u svého Otce.