Výzva pro postní období obrátit se k Bohu
Ježíš řekl svým učedníkům: "Já vám pravím: I nespravedlivým mamonem si můžete získat přátele; až majetek pomine, budete přijati do věčných příbytků. Kdo je věrný v nejmenší věci, je věrný také ve velké; kdo je v nejmenší věci nepoctivý, je nepoctivý i ve velké. Jestliže jste nespravovali věrně ani nespravedlivý majetek, kdo vám svěří to pravé bohatství? Jestliže jste nebyli věrni v tom, co vám nepatří, kdo vám dá, co vám právem patří?
Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět, a druhého milovat, k jednomu se přidá, druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku."
Toto slyšeli farizeové, kteří měli rádi peníze, a posmívali se mu. Řekl jim: "Vy před lidmi vystupujete jako spravedliví, ale Bůh zná vaše srdce: neboť co lidé cení vysoko, je před Bohem ohavnost." (Lk 16,9-15)
Naše vnitřní zaměření, naše úmysly, naše cíle jsou přítomny v každém našem gestu, aniž bychom si to někdy uvědomovali. Často nás prozrazuje řeč těla, na co ve skutečnosti myslíme, nebo po čem v pravdě toužíme. A i kdyby se nám to dařilo maskovat, nakonec přijde chvíle, kdy sami sebe neuhlídáme a naše nitro se naplno projeví. A i kdyby nenastala taková situace, Bůh zná naše srdce a jednou vyjde najevo smýšlení srdcí.
Dnešní doba dělá z mnoha chudých lidí lidi nešťastné. Reklama, životní názory druhých, internet, televize nás masírují domnělou nutností mít to či ono, abychom měli pocit, že za něco stojíme, nebo něco znamenáme. V žádném století života lidstva nebylo tolik možností se dívat na to, co by bylo dobré mít, aniž by si to člověk mohl dovolit. Vytváří se tak permanentní tlak okolí na každého z nás a veřejné mínění si vytvořilo falešnou podobu hodnoty člověka, do které se vtěsnáme jenom tehdy, když dosáhneme nějakou úroveň vlastnění věcí či moci.
Ježíš se dívá na majetek a věci pomíjející jinak. Učí nás, aby se hmotné věci staly liturgickými nádobami či předměty, které slouží obětavé lásce k druhým. Majetek se má v našich rukou stát pouze prostředkem k vytvoření spravedlivějšího světa, pokojnějšího života, lepších mezilidských vztahů. Věci tohoto světa a jejich pohyb v našich rukou mají být pouze zviditelněním naší lásky k druhým.
Nesmíme se klamat, že kdybychom měli více peněz, byli bychom štědřejší. Pokud dnes, tady a teď, nemám ochotu někoho něčím obdarovat, nebudu ji mít ani tehdy, kdybych vlastnil celý svět.
Velikost našeho srdce se neměří velikostí našeho bankovního konta, ale mírou štědré, obětavé, milosrdné a obdarovávající lásky.
Pane Ježíši Kriste, Ty jsi nás nejvíce obdaroval, když jsi nic neměl - na kříži. Tak se mohla naplno objevit Tvá nekonečná láska vůči nám, Tvé úplné vydání se Otci jako smír za naše provinění. Přijď a obdaruj nás láskou věčnosti. Amen.
