Hned po nasycení pěti tisíc mužů Ježíš přiměl učedníky, aby vstoupili na loď a jeli napřed na druhý břeh směrem k Betsaidě, než on rozpustí zástup. Rozloučil se s nimi a odešel na horu, aby se modlil.
Když nastal večer, byla loď daleko na moři a on sám ještě na zemi. Viděl, jak se namáhají s veslováním, protože vanul vítr proti nim. K ránu šel (Ježíš) k nim a kráčel po moři, ale chtěl je minout. Když ho viděli kráčet po moři, mysleli, že je to přízrak, a vykřikli. Všichni ho totiž viděli a zděsili se. On však na ně hned promluvil a řekl jim: "Vzmužte se! To jsem já, nebojte se!"
Vstoupil k nim na loď, a vítr přestal. Byli celí ohromeni úžasem. Nepochopili totiž, jak to bylo s těmi chleby, protože jejich srdce bylo nechápavé. (Mk 6,45-51)
Mnohé názory na Ježíše Krista jsou ovlivněny omezeným lidským myšlením, fantazií a neschopností uvěřit, že tesař z Nazareta je Božím Synem, který přišel spasit celé lidstvo. Normálně bychom čekali, že Bůh nás zachrání "hollywoodským" způsobem. Zlé bez milosti okázale a s příslušnou dávkou efektů eliminuje a dobré bude hýčkat veškerým materiálním dobrem. Ježíš se však jevil - až na případ zázraků - jako normální člověk.
Apoštolům nedošlo, že ten, který rozmnožil hmotu (chléb a rybu), dokáže se nad hmotu i "povznést" a nemusí být omezen fyzikálními zákony, kterých je tvůrcem.
Ježíš v prostředí našich námah, zápasů, hříšnosti dokáže kráčet "zlehka". On totiž kraluje nad každým zlem. Jemu nemůže zabránit žádná překážka, aby se k nám dostal. Tedy až na jednu. Když někdo nechce hledat pravdu, zatvrdí-li se v prosazování si pouze svých přesvědčení a vzdá se nabízené pomoci.
Někdy můžeme v přítomnosti Ježíše pociťovat strach. Může nastat situace, kdy zakusíme zázrak, zvláštní Boží moc v našem životě, nebo v životě našich blízkých. Tehdy zjišťujeme, že Ježíš má plnou moc, nekonečnou důstojnost prozářenou majestátem lásky a milosrdenství.
Ježíš se nám může zdát "nelidský", nebo přímo jako přízrak, když nejedná, jak jsme my zvyklí jednat. Ježíš totiž miluje své nepřátele, dobře činí těm, kteří mu ubližují a dělá to i v naší době. V těchto věcech běžně toneme a nemůžeme nad nimi vládnout bez Boží pomoci.
Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, můj Vykupiteli. Přijď ke mně zvláště v bouřích mého života, kdy nedokážu žít to, co mám - lásku k bližnímu. Přijď se svou mocí zvláště tehdy, kdy zakouším svou bezmoc v hledání síly k odpuštění, smíření a k projevení milosrdenství. Často se zmítám omezen svými silami, ale přijdeš-li ty, právě tehdy se mohu posunout ve svém životě dál. Buď, prosím, se mnou navždy, ať mohu dorůstat do plného poznání, kým jsi. Klaním se ti, Pane Ježíši, a vyznávám: "Ty jsi mesiáš, Syn živého Boha. Ty si chceš v mém srdci učinit příbytek. Přijď, Pane Ježíši! Amen."