Ježíš nás učí moudrosti života

Ježíš řekl zástupům: "Přináší se snad svítilna, aby byla dána pod nádobu nebo pod postel, a ne na podstavec? Nic totiž není skryté, aby se to neprojevilo, a nic není utajené, aby to nevyšlo najevo. Kdo má uši k slyšení, slyš!" Dále jim řekl: "Dávejte pozor na to, co slyšíte! Jakou mírou měříte, takovou se naměří vám, a ještě vám bude přidáno. Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má." (Mk 4,21-25)

Bůh nás stvořil, abychom jeden druhému zářili dobrem, které do nás vložil. Každý máme jiné dary, ne však proto, abychom se jimi chlubili, ale abychom jimi posloužili druhým v atmosféře přijetí a obdarování. To je Boží království. Toto jako první dělá Bůh. On nám září láskou a neustálým obdarováváním den co den. S tím by měla být spojena naše velká vděčnost.

Smýšlení srdcí, nejtajnější úmysly člověka a důvody jednání jsou před Bohem v jasném světle a Bůh je má jako na dlani. Proto Ježíš dával důraz na změnu smýšlení, aby nás temnota, která se v nás nachází, nepohltila. Dá se totiž před druhými kamuflovat špatný úmysl, který se zahalí do zdání dobra. Kolik masek si nosíme, aby lidé neodhalili pravou podstatu našich rozhodnutí. Bůh to však odhaluje a dává do jasného světla posouzení jeho láskou. Temnota před Bohem neobstojí.

S tím souvisí i náš vztah k druhým. Jakou míru dobrého smýšlení, ochoty pomoci, projevit lásku - ale také z druhé strany - jakou míru zla vůči našim bližním v našem jednání a úmyslech máme - taková míra dobra nebo zla dopadne na naši hlavu a ještě nám bude přidáno. Zamysleme se, jak o našich nejbližších smýšlíme a jak se k ním chováme.

Ve chvilce ticha předložme Pánu ve své modlitbě poděkování za jeho dary a prosby o dar obrácení.