Výzva pro postní období obrátit se k Bohu
Ježíš chodil po Galileji; po Judsku totiž chodit nechtěl, protože mu židé ukládali o život. Blížily se židovské svátky stánků. Když jeho příbuzní odešli na svátky, odebral se tam i on - ne veřejně, ale potajmu.
Někteří lidé z Jeruzaléma se ptali: "Není to ten, kterého chtějí zabít? A hle: mluví veřejně a nic mu neříkají. Snad nepřišli přední muži skutečně k přesvědčení, že je to Mesiáš? Jenomže o tomhle víme, odkud je. Ale až přijde Mesiáš, nebude nikdo vědět, odkud je."
Proto Ježíš, jak učil v chrámě, hlasitě zvolal: "Ano, znáte mě a víte, odkud jsem. A přece jsem nepřišel sám od sebe, ale poslal mě ten, který je pravdivý. Vy ho neznáte. Já ho znám, protože jsem od něho a on mě poslal." Tu by ho byli rádi zatkli, ale nikdo na něho nevztáhl ruku, protože ještě nepřišla jeho hodina. (Jan 7,1-2.10.25-30)
Není jedno, v koho člověk věří. Pravda o skutečnosti člověka, jeho životě, smrti, posmrtné existenci - ta může být pouze jedna. Když srovnáme s Ježíšem všechna náboženství, všechny guru, učitele, zakladatele náboženských hnutí, nemůžeme pominout fakt, že žádný z těch představitelů nečinil skutky, které činil Ježíš. Nekřísili mrtvé, neuzdravovali beznadějně nemocné, nebyli pány nad přírodními živly, neříkali slova, která by se tak dotýkali lidského srdce, jak mluvil Ježíš. Neobětovali se za spásu lidstva a nemluvili o Bohu jako o svém Otci, kterého by dobře znali.
Ježíš přichází přímo od Boha Otce. On, jako Boží Syn, o sobě vyhlašoval, že co koná Otec, to koná také on. A dokazoval to mnoha znameními. Ježíš dobře zná celý vesmír, naši Zem, přírodní zákony, člověka a jeho přirozenost - sám se člověkem stal. Základní poselství jeho pozemského přebývání mezi námi bylo zjevit nám podstatu života - jak žít, co konat, co má smysl a co smysl nemá.
Zve nás k osobnímu setkání, přebývání a přijetí jeho odpuštění, očištění z našich hříchů. Zároveň nás nazval přáteli, protože nám chce zjevit tajemství svého života. Chce být s námi. Chce se sdílet s tím, co prožívá, chce nás obdarovat absolutním životem, životem, který nekončí. Chce nám zjevit podstatu lásky, ke které jsme stvořeni. A také nám chce ukázat cestu této lásky už tady na zemi - v realitě našeho života.
Nepronásledujme Ježíše našimi hříchy, jak to činili židé, kteří v něj nechtěli uvěřit. Raději v sobě snažme změnit to, co nás od Ježíše a pravdy života odvádí. Buďme Ježíšovi útěchou v jeho smutku, když vidí i dnes, kolik lidí mu nechce uvěřit.
Pane Ježíši, ke komu půjdeme?
Ty máš slova věčného života.
Amen.