Ježíš Kristus, nejvyšší a věčný kněz

Když jedli, vzal chléb, požehnal ho, lámal a dával jim ho se slovy: „Vezměte. To je mé tělo.“ Potom vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho všichni. A řekl jim: „To je má krev, krev nové smlouvy, která se prolévá za všechny. Amen, pravím vám: Už nikdy nebudu pít z plodu révy až do toho dne, kdy z nového plodu budu pít v Božím království.“ (Mk 14,22-25)

V atmosféře poslední večeře se Ježíš zjevuje jako nejvyšší a věčný kněz. Zpřítomňuje svou obětující se lásku, kterou chce živit své učedníky. Je to zpřítomnění kalvarské oběti, ve které se zcela dává Otci za naši spásu.

Skrze tuto oběť nás Ježíš zve k prohloubení naší vzájemné lásky. A to nejdříve naší lásky a oddanosti k nebeskému Otci. V eucharistii nám Pán skrze svaté přijímání vkládá své zákony do našich srdcí a vpečeťuje je do našich myslí. Dává nám sílu odhodit naše modly, kterým holdujeme a otvírá naše srdce na přijetí jediného Boha.

Skrze smrt a zmrtvýchvstání, skrze oběť lásky, kterou Ježíš celebruje nejdříve na Kalvarii a pak u prázdného hrobu, dostáváme odpuštění hříchů, které vyznáváme v osobní lítosti a vyznáním ve svátosti smíření.

Ježíš, nejvyšší a věčný kněz, touží, abychom měli účast na jeho kněžské službě. Abychom se i my stali dokonalou obětí skrze eucharistii v každodenním životě lásky k našim bližním. Abychom se darovali nebeskému Otci den co den a prohlubovali svou důvěru v něj. Tato důvěra má dozrát do důvěry Ježíše, který na kříži vykřikl: "Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha!"

Pane Ježíši, ty jsi nejvyšší a věčný kněz,

Daruj nám milost ochotné, obětavé a nezištné lásky,

ať se vydáváme do rukou nebeskému Otci v každodenní důvěře,

ať se také rádi obětujeme za své blížní, tak, jak si to ty přeješ.

Amen.