Když někteří ze zástupu slyšeli Ježíšova slova, říkali: "To je skutečně ten Prorok!" Druzí zase: "To je Mesiáš!" Ale jiní namítali: "Copak přijde Mesiáš z Galileje? Neříká Písmo, že Mesiáš vzejde z potomstva Davidova a z vesnice Betléma, odkud David pocházel?" Proto kvůli němu došlo v zástupu k roztržce. Někteří z nich ho chtěli zatknout, ale nikdo na něho nevztáhl ruku.
Služebníci velerady se vrátili k velekněžím a farizeům a ti se jich zeptali: "Proč jste ho nepřivedli?" Služebníci odpověděli: "Žádný člověk nikdy tak nemluvil." Farizeové jim na to řekli: "I vy jste se nechali svést? Uvěřil v něho někdo z předních mužů nebo z farizeů? Leda jen tahle luza, která nezná Zákon - kletba na ně!"
Jeden z nich, Nikodém, ten, který už dříve přišel za Ježíšem, jim namítl: "Odsoudí náš Zákon někoho, dokud ho nevyslechne a nezjistí, co dělá?" Odpověděli mu: "Nejsi ty také z Galileje? Zkoumej a uvidíš, že z Galileje prorok nepovstane." A každý se vrátil domů. (Jan 7,40-53)
Pokud si myslíme, že Boha budeme znát bez Ježíše, jsme na omylu. Židé v Ježíšově době to neměli lehké. Od počátku existence svého národa věřili v jednoho Boha. Dokonce tato víra definovala jejich identitu tváří v tvář ostatním národům. Židé měli v Zákoně přísná pravidla proti modloslužbě. Nesměli si vytvářet ani náznaky něčeho, čím by si přiblížili Boží blízkost, aby to nakonec nesklouzlo do modloslužby.
Najednou kdosi z Nazareta začíná tvrdit, že Bůh je jeho Otcem a tudíž že je Synem Božím. Především to projevuje zázraky, znameními, velkými skutky, které nedokáže učinit žádný člověk. Jak je to potom s Bohem? Kdo by tvrdil, že Bůh Jahve není jediný Bůh, byl by ukamenován. Ježíše také chtěli několikrát zabít, protože se dělal Božím Synem.
Tento velký zmatek v židovské teologii však neospravedlňuje ty, kteří neuvěřili v Ježíše jako Božího Syna. Člověk by měl mít neustále otevřené dveře svého srdce na korigování svých názorů a přesvědčení, pokud v pravdě pozná novou skutečnost.
Také nemalou roli v nepřijetí Krista od náboženské elity byl postoj farizeů a zákoníků k obyčejným lidem: "Tahle luza, která nezná Zákon - kletba na ně!" V tomto vyjádření můžeme vnímat pohrdání a náboženskou pýchu. Ježíš byl v očích většiny farizeů a zákoníků "floutkem z Nazareta, který si hraje na teologa" a uráží Boha, když se dělá jeho Synem. Problémem tedy byl fakt, že Ježíš nevystudoval žádnou rabínskou školu a přesto dokázal to, co se nedařilo kněžím a učitelům zákona. Ježíše následovali zástupy učedníků, vyhledávali jeho slovo, chodili za ním se svými nemocemi a on je uzdravoval. Ježíš byl populární a učitelé zákona nikoli.
Projděme si nitro našeho smýšlení. Jak se díváme na "obyčejné" lidi, na ty, kdo mají prostou, jednoduchou víru. Jak se díváme na prosťáčky, lidi bez vzdělání, na chudé, a na ty, kdo nevěří v Ježíše Krista. Jak se díváme na ty, kterým se daří, kteří "jsou lepší" než my.
Druhá věc - jak je naše srdce otevřené na přijímání pravdy? Dobré otázky, které mohou prověřit, zda neupadáme "nechtěně" do náboženské nebo jakékoli formy pýchy jsou typu:
- Kdo z nás je ochoten se učit od "nižších", mladších a méně zkušených, než jsme my sami?
- Kolik je nás přesvědčeno, že se od nich nepotřebujeme ničemu učit a že oni se musí učit od nás?
- Kolik z nás má vždycky pravdu a není ochotno uznat, že někdo jiný může mít lepší myšlenky?
- Kolik z nás odsuzuje vesměs všechno, co dělají nebo myslí jiní lidé?
- Kdo z nás se učí zájmu o pochopení toho, co není podle našeho mínění nebo podle našeho vkusu?
- Kdo z kněží je ochoten vyslechnout návrhy farníků, kdo z představených naslouchá výtkám podřízených, který muž v trpělivosti vyslechne svou ženu a bere ji vážně a nechá se poučit poznáním, které vychází z její intuice? Která žena dá prostor svému muži, když to potřebuje?
Pane Ježíši, obdaruj mě novým pohledem,
ať neutíkám před pravdou, která mi ukazuje,
co je ve mně potřeba očistit.
Dej mi radost, že jsi se mnou
a že mě provedeš temným údolím mé duše.
Dej, ať se v očišťování od svého egoismu
s tebou ještě více spřátelím. Amen.