Kolik lidí bude spasených

Duchovní slovo

Zasvěcení Panny Marie v Jeruzalémě

Zasvěcení Panny Marie v Jeruzalémě
Číst více

Všichni svatí - krásní

všech svatých
Číst více

Sv. Jan XXIII. - papež II. vatikánského koncilu

Sv. Jan XXIII. papež II. vatikánského koncilu
Číst více

Modlit se k nebeskému Otci

Ježíš nás učí modlitbě. Chce v nás vytvořit hluboký vztah důvěry a lásky k ...
Číst více

Ježíš procházel městy i vesnicemi, učil a přitom stále směřoval k Jeruzalému. Kdosi mu řekl: "Pane, je opravdu málo těch, kteří budou spaseni?" On jim odpověděl: "Snažte se vejít úzkými dveřmi, neboť mnozí, pravím vám, se budou snažit vejít, ale nebudou schopni. Jakmile už jednou hospodář vstane a zavře dveře a vy zůstanete venku, začnete tlouct na dveře a volat: `Pane, otevři nám´, tu on vám odpoví: `Neznám vás, odkud jste!´ Pak budete říkat: `Jedli jsme s tebou i pili a na našich ulicích jsi učil!´ On však odpoví: `Neznám vás, odkud jste. Odstupte ode mne všichni, kdo se dopouštíte bezpráví.´ Tam bude pláč a skřípění zubů, až spatříte Abrahama, Izáka a Jákoba i všechny proroky v Božím království, a vy budete vyvrženi ven. A přijdou od východu i západu, od severu i jihu, a budou stolovat v Božím království. Hle, jsou poslední, kteří budou první, a jsou první, kteří budou poslední." (Lk 13,22-30)


Ježíš jakoby nereaguje na otázku, jestli bude málo těch, kteří budou spaseni. Chce, abychom tu odpověď přímo zodpověděli my sami. Pokud se každý, kdo uslyší tato slova Krista, bude snažit celým srdcem hledat Boha, přizpůsobovat svůj život jeho životu a jeho slovu, pak bude hodně spasených.

A o co se tedy máme snažit, aby tomu tak bylo? "Snažte se vejít úzkými dveřmi…", říká Ježíš. Úzké dveře - to je vzdát se hromadění a násobení touhy vlastnit věci a osoby; znamená to  vzdát se kontroly nad druhými a zřeknout se svého vlastního pohodlí a budovat pohodlí pro ty druhé - pohodlí Božího pokoje, vstřícnosti, trpělivosti s jejich slabostmi, laskavosti, mírnosti, odpouštění. To je úzká brána a tou branou je přímo Ježíš Kristus, který se kvůli nám vzdal pohodlí nebe a přijal naši přirozenost s utrpením a smrtí.

Nestačí být věřícím jen tak "vzdáleně" od Ježíše Krista. Mít pocit, že "vždyť chodím do kostela" a to stačí. To je jako říct, že "chodím na návštěvu"  a přitom mě vlastně vůbec nezajímá, jak se dotyčný přítel má a ani sám se mu nechci svěřit se svým životem. Kdo se dopouští bezpráví, není přítelem Ježíše, i kdyby mu byl "služebně" nebo "naoko"  nejblíže.

Dnešní evangelium je opět výzvou a voláním našeho Spasitele: "Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte ve svých snahách o dobro a já vás občerstvím." Na chvilku spočiňme v jeho Srdci, on nám vyjeví své touhy. Uzdraví nás svým pohledem pravdy.  A navíc - obdaruje nás spásou.


Kéž by nás, kteří v důvěře nasloucháme Kristu a snažíme se podle toho žít,  bylo co nejvíc.