Ježíš vystupuje po završení díla vykoupení na nebesa do slávy svého Otce.
Jeden znalec Zákona povstal, aby přivedl Ježíše do úzkých, a zeptal se ho: "Mistře, co mám dělat, abych dostal věčný život?" Ježíš mu řekl: "Co je psáno v Zákoně? Jak tam čteš?" On odpověděl: "Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou myslí, a svého bližního jako sám sebe!" Řekl mu: "Správně jsi odpověděl. To dělej a budeš žít." Ale on se chtěl ospravedlnit, a proto se Ježíše zeptal:
"A kdo je můj bližní?" Ježíš se ujal slova a řekl: "Jeden člověk sestupoval z Jeruzaléma do Jericha a octl se mezi lupiči. Ti ho o všechno obrali, zbili, nechali napolo mrtvého a odešli. Náhodou šel tou cestou nějaký kněz; viděl ho, ale vyhnul se mu. Stejně i jeden levita přišel k tomu místu; viděl ho, ale vyhnul se mu. Také jeden Samaritán přišel na své cestě k němu, viděl ho a bylo mu ho líto. Přistoupil k němu, nalil mu do ran oleje a vína, obvázal je, vysadil ho na svého soumara, dopravil do hostince a staral se o něho. Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: 'Starej se o něho, a co vynaložíš navíc, já ti doplatím, až se budu vracet.' Co myslíš, kdo z těch tří se zachoval jako bližní k tomu, který se octl mezi lupiči?" On odpověděl: "Ten, kdo mu prokázal milosrdenství." A Ježíš mu řekl: "Jdi a stejně jednej i ty!" (Lk 10,25-37)
V dnešní době existuje seriózní výzkum ohledně "zvěčnění" lidských buněk. Vědci hledají "elixír" mládí skrze snahu objevit autoregeneraci lidské tkáně. Kosmetické firmy, salóny krásy a centra plastických operací se snaží alespoň vizuálně vylepšit vnější krásu člověka, tedy jeho tělo. Nicméně žádný vědec ani lékař nedokáže darovat člověku věčný život.
Ježíš na mnoha místech o věčném životě mluví. Tímto životem není věčný koloběh nějaké duše v různých reinkarnacích, zakončený "rozpuštěním se" do tzv. nirvány, do neosobního stavu nějakého univerza.
Co nám otvírá možnost věčného života? Ježíš v dialogu se znalcem zákona vede tohoto muže, aby pochopil, kde je podstata šťastné věčnosti člověka. Toto tajemství je propojeno s tím, jak jsme stvořeni. Milovat a být milován. Vstupovat do vzájemného dialogu s Bohem i člověkem, kde Bůh má výsadné postavení. Tak se totiž neztratíme v džungli názorů ohledně lidského štěstí.
Ježíš nakonec mění otázku, kterou si máme v životě klást. Ne "kdo je můj bližní", ale: "zachoval jsem se k druhému jako jeho bližní?" Slovo bližní, blíženec v sobě nese význam "být blízko", "přiblížit se", "souznít", "přebývat", "pochopit druhého". Dávejme si otázku, když o někom chceme mluvit, s někým se chceme setkat, něco chceme udělat - budu se chovat
- jako ten, který vytváří blízkost?
- jako ten, který se přiblíží s láskou a porozuměním?
- jako ten, který s druhým přebývá, protože v něm vidí hodnotu?
- jako ten, který projevuje milosrdenství?
Vykročme do svého života povzbuzeni Ježíšovým slovem, čiňme tak a budeme mít život věčný.
