Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem

Slova svatého evangelia podle Marka

Jeden z učitelů Zákona přistoupil k Ježíšovi a zeptal se ho: „Které přikázání je první ze všech?“ Ježíš odpověděl: „První je toto: `Slyš, Izraeli! Hospodin, náš Bůh, je jediný Pán. Proto miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.' Druhé je toto: `Miluj svého bližního jako sám sebe.' Žádné jiné přikázání není větší než tato.“ Učitel Zákona mu na to řekl: „Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že on je jediný a není jiného kromě něho a milovat ho celým srdcem, celým rozumem a celou silou a milovat bližního jako sám sebe je víc než všechny oběti a dary.“ Když Ježíš viděl, že (učitel Zákona) odpověděl rozumně, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království.“ A nikdo se už neodvážil dát mu nějakou otázku. (Mk 12,28b-34)

Je důležité mít v životě základní zdroj, pramen, z kterého vyvěrá náš vnitřní i vnější život. Pro někoho je tímto pramenem pouze jeho spontanita. To pak vytváří velkou vnitřní nestabilitu a nestálost v dobrém. U dalšího to mohou být jeho "promyšlené plány", kterých se drží a které realizuje. Pak velmi rychle může docházet k vnitřní i vnější zbytečné krizi, pokud tyto plány narazí na oprávněné požadavky našeho okolí, zvláště když nejsou v souladu s často egoistickými plány člověka, který hledí pouze na svou seberealizaci.

Učitel zákona se ptá Ježíše, co je tím nejdůležitějším přikázáním, jádrem života, z kterého má vycházet veškeré uvažování a konání věřícího člověka. Ježíš vybírá z těch několika set příkazů židovské Tóry ten, který židé ve všední den nosili na svých rukou i kolem hlavy v čase modlitby ve formě tzv. modlitebních řemínků.

Tfilin, od hebrejského "tfila", doslova "modlitba", byli modlitební řemínky. Byli tvořeny dvěma malými černými krabičkami (batim, doslova „domečky“), ve kterých byly umístěny malé pergamenové svitky s pasážemi z Tóry a každá z krabiček byla upevněna na dlouhém černém koženém řemínku, kterými se jedna připevňovala na ruku a druhá na hlavu. Ježíš právě vyčítal farizeům a učitelům zákona, že si tyto řemínky rozšiřovali, aby byli už z dálky vidět, že je nosí. A paradoxně jejich srdce bylo od Hospodina daleko.

Tfilin se nosili jen ve všední dny. Židům měly pomáhat, aby uprostřed každodenních všedních starostí nezapomínali na Boží přikázání a nezanedbávali je.

Na prvním a druhém pergamenovém svitku byly oddělené texty z knihy Ex 13,1-10 a dále od verše 11 až do verše 16 jako připomínka, že Bůh vyvedl Izrael z Egypta, a aby na to žádný věřící žid nezapomněl. Druhá část textu přímo říká ohledně připomínky vysvobození z Egypta: "Bude to jako znamení na tvé ruce a jako pásek na tvém čele, že nás Hospodin vyvedl z Egypta silou své ruky.“

V druhé krabičce pak byly uloženy texty nejdůležitější. První text Dt 11,13-21, mluví o Božích zaslíbeních a požehnání, bude-li člověk uctívat pouze svého Hospodina a druhý text, právě ten z dnešního evangelia: Dt 6,4-9: „První je toto: `Slyš, Izraeli! Hospodin, náš Bůh, je jediný Pán. Proto miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.'" Zajímavé, že druhé nejdůležitější přikázání Ježíš nevybírá ze zbylých textů, které židé nosili na modlitebních řemíncích, ale cituje z knihy Levitikus Lv 19,18: "budeš milovat svého bližního, jako sebe samého."

Právě tady Ježíš nepřímo popisuje omyl většiny farizeů a učitelů zákona, kteří se zaměřovali na svou osobní dokonalost v plnění židovského zákona a zcela se izolovali od běžných lidí a jimi také pohrdali. Láska k Bohu nese v sobě lásku k bližnímu, zvláště k tomu, kdo potřebuje naši pomoc.

V životě můžeme podléhat dvěma nesprávným postojům, které vytvářejí nerovnováhu a iluzi svatosti. Ten první je velmi nebezpečný a trpěli jím farizeové a učitelé zákona. Ve své domnělé svatosti se navenek hodně modlili, konali dobré skutky patřičně okázale, aby je druzí viděli, ale konali to pouze ve snaze upevnit si pocit dokonalosti sami ze sebe. Byli zaměřeni na "vykonávání zbožnosti" bez živého vztahu k Bohu a k člověku, a nakonec takový způsob života je o pravou zbožnost a lásku k Bohu připravil.

Jiní zase žijí svůj vztah k Bohu skrze pouhé konání dobra a naivně si myslí, že jejich láska se bude prohlubovat bez konkrétního setkání s Bohem, které vyžaduje také určitý čas. Nakonec se z takového náboženství stane pouhý lidský humanismus a vnitřní prázdnota, protože člověk bude odpojen od zdroje lásky a postupně v jeho snahách převládne maskovaný egoismus a únava v marném boji vůči lidskému utrpení.

Abychom neupadli do nebezpečí náboženské pýchy nebo humanismu bez Boha, prosme:

Pane Ježíši, obdaruj mě planoucí láskou k tobě,

láskou k nebeskému Otci a naplň mě svým Duchem.

Prozářen tebou ať ze srdce projevuji lásku

mým bližním praktickou pomocí i modlitbou. Amen.