Nepronásledovat pravdu

Ježíš řekl svým učedníkům: "Jestliže vás svět nenávidí, uvažte, že mne nenáviděl dříve než vás. Kdybyste byli ze světa, svět by miloval to, co mu patří. Že však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí. Vzpomeňte si na slovo, které jsem vám řekl: `Služebník není víc než jeho pán.' Když pronásledovali mne, budou pronásledovat i vás. Když zachovali moje slovo, budou zachovávat i vaše. Ale to všechno vám způsobí kvůli mému jménu, protože neznají toho, který mě poslal." (Jan 15,18-21)

Lidé obecně nemají rádi nic, co jim byť podvědomě připomíná jejich nedokonalost a jejich špatné činy. Naše svědomí je citlivé na  chyby, vyčítá nám naše hříchy, ať se nám to líbí nebo ne. Církev ve světě je jediná instance, která jasně pojmenovává zlo, rozlišuje mezi dobrem a zlem, jasně nazývá to, co je přirozené a co přirozené není. V dnešním světě zpřeházených hodnot se tak církev stává "trnem v oku" dnešního světa. A tak je také více pod drobnohledem lidí, kteří hledají všechny možné chyby, aby církev mohli zavrhnout a tím i odlehčit výčitce, která je v Ježíšově slově zahrnuta vůči špatnostem, které konají.

Kus "světa", nebo lépe řečeno světáckosti je však také v nás samotných. A my sami máme tendenci se vyhýbat zrcadlu naší duše, které nám říká pravdu. Ježíš nás však učí, abychom se pravdě vystavili, uznali své hříchy a snažili se o nápravu. Tak v nás nebude v podvědomí vznikat odpor vůči těm, kteří to s námi myslí dobře a "pronásledují" nás pravdou. Pravda, kterou přijmeme, nás může osvobodit od farizejských "nátěrů", které na sebe patláme, když si chceme hříchy ospravedlňovat pouze svojí mocí.

Pane Ježíši, dej nám, prosíme, odvahu k pravdě,

ať s pokorou srdce přijmeme fakt naší hříšnosti,

zároveň pravdu o tvém milosrdenství a pravdu o možnosti

růstu v lásce až do velikosti lásky tvé.

Obdaruj nás trpělivostí, když budeme narážet na svou slabost,

ať přes veškerou nedokonalost, kterou oplýváme,

dorůstá naše srdce do velikosti Srdce tvého. Amen.