Obnovit přátelství s Kristem

Jeden z Dvanácti - Jidáš Iškariotský - odešel k velekněžím a zeptal se jich: "Co mi dáte, když vám ho zradím?" Oni s ním smluvili třicet stříbrných. Od té chvíle hledal vhodnou příležitost, aby ho zradil.

První den o svátcích nekvašeného chleba přistoupili učedníci k Ježíšovi s otázkou: "Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?" On řekl: "Jděte do města k jistému člověku a vyřiďte mu, že Mistr vzkazuje: Můj čas je blízko; budu u tebe se svými učedníky slavit velikonoční večeři." Učedníci udělali, jak jim Ježíš nařídil, a připravili velikonočního beránka.

Když nastal večer, zaujal místo u stolu s Dvanácti. Při jídle jim řekl: "Amen, pravím vám: Jeden z vás mě zradí." Velmi se zarmoutili a začali mu říkat jeden přes druhého: "Jsem to snad já, Pane?"

Odpověděl: "Kdo si se mnou namáčí rukou v míse, ten mě zradí. Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu člověku, který Syna člověka zradí. Pro toho člověka by bylo lépe, kdyby se nebyl narodil."

Také Jidáš, který ho chtěl zradit, se zeptal: "Jsem to snad já, Mistře?" Odpověděl mu: "Tys to řekl." (Mt 26,14-25)

Existuje zjevná zrada, ale i ta, která se na první pohled dokáže maskovat. Zrada samotná je pouze důsledkem nahromaděného zla, odmítání a nepřijetí svého bližního. Zrada je zavržením druhého, je přetržením vztahu přátelství, je zabitím bližního ve svém srdci. Jidáš chtěl ještě zamaskovat svůj úmysl, když se ptal jako ostatní: "Jsem to snad já, Mistře?" Jakoby mu nedocházelo, že Ježíš o něm ví všechno. Ježíš pro něj ztratil hodnotu. Nezapadal do jeho životních plánů. Zklamal ho v jeho očekáváních.

Naše zrady jsou také maskovány. Ježíš je zrazován od svých nejbližších. Manželé zrazují Krista, když zradí jeden druhého v tom, co si před Božím oltářem slíbili. Řeholníci a kněží zrazují Ježíše, když se proviňují proti tomu, co mu vyjádřili ve svých slibech. Každé odmítnutí lásky, kterou má člověk projevit druhému, je zradou Krista. Je to volba "výhody" třiceti stříbrných, které mohou mít nejrůznější podobu: pohodlnost, egoismus, nezájem, zahledění se do sebe, vlastní plány a mnoho jiného.

Zkusme dnešní den uvidět Ježíše, který nás nesoudí. Volá nás ke společenství důvěry. Obnovme "staré" přátelství s ním. On dokáže odpustit všechno. Vždyť by odpustil i Jidášovi. Zaměřme svůj životní pohled na to, co je nejdůležitější - co nepodléhá rozkladu a přináší pravý pokoj pro duši. Je to sám Ježíš, Boží Syn, který nám bude ukazovat cestu věčného života.

Pane Ježíši, prosím o odpuštění všech hříchů,

zvláště toho, co vnímáš jako mou zradu.

Chci obnovit přátelství s tebou,

chci naslouchat tvému Srdci,

abych životem zachytil to,

co přináší život.

Chci se ponořit do proudu tvé sálající lásky

a sjednocen s tvým Duchem

tuto lásku projevovat svým bližním. Amen.