Pán touží vstoupit do příbytku našeho srdce

Ježíš řekl: "Buďte připraveni a vaše lampy ať hoří. Buďte jako lidé, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, až přijde a zatluče na dveře. Blaze těm služebníkům, které pán, až přijde, zastihne bdící. Amen, pravím vám, že se opáše, posadí je ke stolu a sám je bude obsluhovat. Přijde-li po půlnoci, či dokonce při rozednění a zastihne je vzhůru, blaze jim. (Lk 12,35-38)

Podzimní čas nám připomíná, že jednou se k večeru schýlí také náš život. Jednou přijde náš Pán. Kolikrát máme pocit, že svět kolem nás tak nějak je a funguje sám od sebe. Kdybychom měli sami najít smysl tohoto světa, neuspěli bychom. My sami totiž světu nedokážeme dát smysl.

Křesťanská naděje vychází ze skutečnosti opravdové existence Boha, milujícího Stvořitele, který nás povolal do existence, abychom postupně dozráli do plnosti lásky. To je to čekání na našeho Pána. Čekání na našeho Spasitele je čekáním skrze činnou lásku, není  to "nicnedělání". Čekáme tím, že se našemu Pánu čím dál tím více podobáme způsobem jeho života, který je věčný, absolutní a nezničitelný. Toto proudění lásky nás jednou pronikne - až on přijde a zatluče na dveře.

Bůh k nám přichází v různém "převleku". Většinou jsou to naši nejbližší. Ať nás tedy i dnes zastihne jako ty, kteří na něj čekají. Bůh každému, kdo se snaží o projevy lásky podle jeho slova, osobně doplní snahu naší lásky o velikost lásky své.

Pane Ježíši, dej, ať ti vždy otevřu,

kdykoli přijdeš a budeš skrze mého bližního

prosit o milosrdenství, shovívavost,

trpělivost, službu, gesto lásky.

Dej, ať tehdy otevřu dokořán brány

své duše a s otevřenou náručí tě přijmu. Amen.