Výzva pro postní období obrátit se k Bohu
Když Ježíš nasytil zástupy, hned potom přiměl učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než on rozpustí zástupy. Když zástupy rozpustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Nastal už večer, a byl tam sám. Zatím byla loď už daleko od břehu a vlny jí zmítaly, protože vanul vítr proti nim.
K ránu šel Ježíš k nim a kráčel po moři. Když ho učedníci uviděli kráčet po moři, zděsili se, neboť mysleli, že je to přízrak, a strachem začali křičet.
Ježíš však na ně hned promluvil: "Vzmužte se! To jsem já, nebojte se!"
Petr mu odpověděl: "Pane, když jsi to ty, rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě."
A on řekl: "Pojď!"
Petr vystoupil z lodi, kráčel po vodě a šel k Ježíšovi. Zpozoroval však silný vítr a dostal strach.
Začal tonout a vykřikl: "Pane, zachraň mě!"
Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: "Malověrný, proč jsi pochyboval?"
Pak vstoupili na loď a vítr přestal.
Ti, kdo byli na lodi, se mu klaněli a říkali: "Jsi opravdu Boží syn."
Přeplavili se na druhý břeh a přistáli u Genezareta.
Jakmile ho tamější lidé poznali, rozeslali o tom zprávu do celého okolí. Přinášeli mu všechny nemocné a prosili ho, aby se směli dotknout aspoň střapce jeho šatů. A všichni, kdo se ho dotkli, byli uzdraveni. (Mt 14,22-36)
Život nám někdy přináší situace, které působí negativně na náš život. Potkáváme mnoho překážek, které nám brání jít cestou, kterou nám ukázal Ježíš. Vlny různých protivenství zmítají lodičkou našeho života. Do těchto situací chce vstoupit Ježíš.
On přichází a kráčí po vlnách, ve kterých bychom my normálně utonuli. Ježíš je silnější, než všechny životní nástrahy. Ježíš je Pánem nad přívaly pokušení, nad náporem zla a negace, která dopadá na naše duše. Ježíš se netopí ve vlnách lidských přízemních názorů. Paradoxně nám Ježíš ve své síle může připadat jako "přízrak".
Když chceme kráčet jako on, musíme za ním vykročit. Vykročit do nepohody a nebezpečí s vírou, že on má nad těmito skutečnostmi moc.
Někdy při pohledu na to, co se nám v životě nepodařilo, v čem jsme selhali, v čem jsme slabí, ztrácíme z vnitřního zorného pole Ježíše a zůstáváme sami ve svém strachu. V něm se pak utápíme v kolotoči lidských řešení, která nás strhávají do hlubiny hříchu, zloby, smutku a někdy i beznaděje.
Volejme k našemu Pánu dnešní den a prosme ho o záchranu. Volejme k němu s vírou v jeho dobrotu, blízkost. Křičme k němu s tím, že mu svou slabost a nedokonalost odevzdáme. Volejme o záchranu, zatopí-li nás vlny naší nemohoucnosti dostat se z nějakého hříchu nebo závislosti. Volejme s vírou: "Pane, zachraň mě!"
Nechme, ať Ježíš vstoupí do lodičky našeho života a převezme kormidlo a určování směru. On nás zajisté jednou dovede do vytouženého přístavu.
Pane Ježíši, přijď a zůstaň s námi!
Chceme se nechat vést směrem,
kterým nás vedeš svým slovem.
Chceme vykročit za tebou i do vln,
které by nás jinak pohltily.
Chceme s tebou kráčet ve tvé moci,
která přesahuje sílu zla a temnoty
našich nepřátel.
Buď s námi v našem společenství,
ve kterém žijeme, na místě,
kde prožíváme svůj život,
ať společně doputujeme
do přístavu věčného domova,
kde vládne tvá láska, milosrdenství,
pokoj a život. Amen.