Výzva pro postní období obrátit se k Bohu
Do Ježíšovy blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli.Farizeové a zákoníci mezi sebou reptali: "On přijímá hříšníky a jí s nimi!"
Pověděl jim toto podobenství: "Má-li někdo z vás sto ovcí a ztratí jednu z nich, což nenechá těch devadesát devět na pustém místě a nejde za tou, která se ztratila, dokud ji nenalezne? Když ji nalezne, vezme si ji s radostí na ramena, a když přijde domů, svolá své přátele a sousedy a řekne jim: `Radujte se se mnou, protože jsem nalezl ovci, která se mi ztratila.´
Pravím vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.
Nebo má-li nějaká žena deset stříbrných mincí a ztratí jednu z nich, což nerozsvítí lampu, nevymete dům a nehledá pečlivě, dokud ji nenajde? A když ji nalezne, svolá své přítelkyně a sousedky a řekne: `Radujte se se mnou, poněvadž jsem nalezla peníz, který jsem ztratila.´ Pravím vám, právě tak je radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem, který činí pokání." (Lk 15,1-10)
Bůh není suchar. Ten, který stvořil člověka s jeho rozumem, emocemi, bohatstvím srdce a vnímáním pocitů, se raduje nad každým, kdo upřímně změní, nebo mění svůj život k dobrému. Podstatou našeho bytí je naše nesmrtelná duše. Náš život bude pokračovat i po smrti a později i s novým vzkříšeným tělem. Není to však tak, že každý bude prožívat šťastnou věčnost, jak nás někdy matou názory lidí.
Člověk, který si vybírá cestu egoismu, odcizuje si druhé i sebe. Pokud svůj život završí svou smrtí ve stavu egoistické izolace a bude tvrdohlavě odmítat možnost proměny k lepšímu, jeho mrtvá duše se v momentě smrti octne ve stavu zdefinitivnění temnoty, kterou egoismus vytváří. Takového člověka čeká věčná nespokojenost, dovršení jeho zloby, izolace od dobra a přebývání ve společenství sobě podobných nešťastných lidí i andělů - démonů.
Bůh se raduje, když vstoupíme do sebe, přijmeme Boží napomenutí a snažíme se změnit skrze Boží pomoc k lepšímu. Není to pak jenom Boží radost, ale radují se s Bohem také všichni, kteří s ním přebývají. Je to radost společná. Je to radost nad tím, že člověk vyšel z prostředí hrozící věčné smrti a rozhodl se pro život.
Pokud dnešní den zkusíme malou proměnu k lepšímu v nějaké maličkosti, Kristus k nám přistoupí, v naší bezmoci nás vezme na ramena a on sám nás vrátí do společenství těch, kteří touží po Bohu a svým životem přinášejí lidem i Bohu radost.
Pane Ježíši, vydávám ti do rukou celé mé srdce,
zvláště všechny jeho temné stránky,
které jsou odrazem mého egoismu
a tendence se izolovat od projevování lásky mým bližním.
Přijď a uzdrav mě od egoismu a sebestřednosti,
dotkni se mě a svým slovem uzdrav mé nitro,
ať s láskou druhým sloužím, ať je přijímám,
jako ty přijímáš mě a ať je zahrnu bratrskou láskou,
jaké mě učíš ty. Amen.
