Výzva pro postní období obrátit se k Bohu
Šest dní před velikonocemi přišel Ježíš do Betánie, kde bydlel Lazar, kterého vzkřísil z mrtvých. Připravili tam Ježíšovi hostinu a Marta obsluhovala. Lazar byl jeden z těch, kteří s ním byli u stolu.
Marie vzala libru drahocenného oleje z pravého nardu, pomazala Ježíšovi nohy a utřela mu je svými vlasy. Dům se naplnil vůní toho oleje.
Jidáš Iškariotský, jeden z jeho učedníků, který ho měl zradit, však řekl: "Proč se ten olej neprodal za tři sta denárů a nedalo se to chudým?" To řekl, ne že by mu záleželo na chudých, ale že byl zloděj: spravoval pokladnu a bral z toho, co se do ní dávalo.
Ježíš odpověděl: "Nech ji. Ať jej uchová pro den mého pohřbu. Vždyť chudé máte mezi sebou vždycky, ale mne vždycky nemáte."
Velký zástup židů se dověděl, že je tam, a tak přišli nejen kvůli Ježíšovi, ale také, aby viděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých. Velekněží tedy rozhodli, že zabijí i Lazara, protože mnoho židů kvůli němu odcházelo a věřilo v Ježíše. (Jan 12,1-11)
Míra lásky se neměří penězi, ale oddaností, důvěrou, věrností, hledáním štěstí pro milovaného. Jidáš se díval na svět skrze peníze. Maria, Lazarova sestra, se na svět dívala pohledem lásky. Vnějším skutkem, kdy Ježíši darovala to nejcennější, co v domě měla, chtěla svému Spasiteli vyjádřit to, co k němu cítila v hloubi své duše - vroucí milující oddanost a lásku.
Všechny naše úkony zbožnosti, ať už je to modlitba, účast na mši svaté, vyznání hříchů ve svátosti smíření, vzdělávání se ve víře - to vše má být jenom výrazem hluboké touhy po Bohu. Všechny běžné záležitosti našeho života se mají stát pečetí lásky k Bohu a k bližnímu. Tak se náš život stane smysluplným a pak zjistíme, že prožíváme něco, co nemůže ukončit ani smrt.
Pane Ježíši, dárce věčného života,
nasměřuj naše smýšlení na cestu věrné lásky,
ať tě hledáme celým srdcem,
ať žijeme podle tvého slova,
ať nepočítáme čas, úsilí a výdaje,
když jde o projevy lásky k tobě a k bližním. Amen.