V městě Kafarnau vstoupil Ježíš hned v sobotu do synagogy a učil. Žasli nad jeho učením, protože je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako učitelé Zákona. V jejich synagoze byl právě člověk posedlý nečistým duchem. Začal křičet: "Co je ti po nás, Ježíši Nazaretský! Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi: Svatý Boží!" Ale Ježíš mu přísně rozkázal: "Mlč a vyjdi z něho!" Nečistý duch posedlým zalomcoval a s velkým křikem z něho vyšel. Všichni užasli a ptali se jeden druhého: "Co je to? Nové učení - a s takovou mocí! I nečistým duchům poroučí, a poslouchají ho!" A pověst o něm se hned roznesla všude po celém galilejském kraji. (Mk 1,21-28)
Ve snaze o proměnu života si někdy plánujeme, co všechno změníme, jak začneme žít, v čem všem se obrátíme. Naše plány mohou "na papíře" vypadat vznešeně a svatě. Pak narážíme na realitu, která nám otvírá oči. Stačí, když prožijeme něco negativního, s čím jsme v plánech nepočítali a může se stát, že celá snaha o naši proměnu se zhroutí.
V jádru našeho obrácení nemůžeme být my sami, naše síly, naše pevná vůle - i když i toto je součástí procesu uzdravení. Centrem a sílou našeho snažení je Ježíš Kristus, vydávání se do jeho moci, očišťování se jeho krví prolitou na kříži, přijímání jeho uzdravujících doteků v osobní modlitbě, ve svátosti křtu, ve zpovědi a v eucharistii, a pak v životě podle jeho slova.
Naše slovo nic nezmůže proti síle Nepřítele. Musíme se v osobní modlitbě vložit do moci Ježíšova slova, jeho přítomnosti a v této vydanosti se snažit také svými silami odporovat zlu. Možná budeme postupovat pomalými krůčky, ale důležité je, že budeme s Kristem. Tak se může stát, jako se i stává, že přijde období, kdy člověk je náhle nebo postupně osvobozen od dlouholeté závislosti nebo nějakého celoživotního bloku, nebo dokonce přímo od démonické moci Zlého.
Pane Ježíši, vydávám se ti do rukou. Ty mě dobře znáš. Prosím, osvoboď mě od Zlého. Utvoř ve mně srdce skutečně lidské, srdce stejné, jaké máš ty, ať jsem tak milující, trpělivý, milosrdný, laskavý a věrný jako ty. Amen.