Život mučedníka sv. Víta
Když mudrci odešli, zjevil se Josefovi ve snu anděl Páně a řekl: "Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uteč do Egypta a zůstaň tam, dokud ti neřeknu. Herodes totiž bude po dítěti pátrat, aby je zahubil."
Vstal tedy, vzal v noci dítě i jeho matku, odebral se do Egypta a byl tam až do Herodovy smrti. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: 'Z Egypta jsem povolal svého syna.'
Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, velmi i se rozlítil a dal v Betlémě i v celém jeho okolí pobít všechny chlapce do dvou let - podle času, který si zevrubně zjistil od mudrců.
Tehdy se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše: 'V Rámě je slyšet hlas, pláč a velké bědování: Ráchel oplakává svoje děti. Není k utišení - už nejsou.' (Mt 2,13 - 18)
Dnes si připomínáme smrt betlémských neviňátek. Na pozadí nevinné smrti Božích "drobečků" si můžeme všimnout, kam může člověka přivést touha po moci a možnosti ji uplatňovat. Kam může člověka přivést nejdříve kompromis s menším zlem, zakoušení moci, narůstající paranoia ohrožení, která vyrůstá ze špatného svědomí.
Nikdo se nerodí jako špatný. Špatným se stává svým smýšlením, činy a slovy. Herodes Veliký, jak ho nazývají dějiny, nebyl zvrácený od počátku. Postupné narůstání všedních hříchů, potlačování svědomí v malých i velkých věcech, ho postupně udělalo necitlivým na druhé a také vytvořilo chorobnou závislost na moci - až do míry vyvraždění betlémských chlapců.
Pro nás ať je to varování v této vánoční době, abychom nepodceňovali malé hříchy a trpělivě je také Pánu vyznávali. Někdy se za ně dokonce i hodně stydíme, protože kvůli maličkostem dokážeme odsunout naši lásku k Pánu.
Nezvykejme si ani na všední hříchy. Ty by bez vnitřní kontroly a lítosti postupně otupily naše svědomí vůči závažnějším proviněním. V krátké chvilce ticha litujme i ty nejmenší prohřešky a prosme Pána o čisté a milující srdce, ať v nás plně září vánoční světlo jeho milující přítomnosti.