V trpělivosti přijímejme své bližní

Apoštolové se shromáždili u Ježíše a vypravovali mu všechno, co dělali a učili. Řekl jim: "Pojďte i vy někam na opuštěné místo a trochu si odpočiňte." Pořád totiž přicházelo a odcházelo tolik lidí, že neměli čas ani se najíst. Odjeli tedy lodí na opuštěné místo, aby tam byli sami. Mnozí je viděli odjíždět a poznali jejich úmysl. Ze všech měst se tam pěšky sběhli a byli tam před nimi. Když (Ježíš) vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře; a začal je poučovat o mnoha věcech. (Mk 6,30-34)

Někdy se nám může stát, že si budeme chtít trochu odpočinout od povinností, námah, od lidí a také od svých nejbližších. A lidově řečeno "jako na potvoru" většinou nám někdo zkříží plány. Pak má člověk někdy tendenci si pomyslet: "Co je zas tohle. Vždyť mám právo na odpočinek, vždyť konečně je potřeba mít chvilku klid a "proč zrovna já" se mám "zrovna teď" postarat o to či ono."

Často však problém může být někde jinde. Ne vždycky odpočíváme, kdy odpočívat máme. Necháváme se zahrnout tolika starostmi, činností, plány, které po nás Bůh ani nechce. A tak nemusíme žít nonstop ve stylu "být před výbuchem" se svými nervy nebo se svou trpělivostí. Je potřeba si nechat ve svém nabitém programu dne prostor pro "Boží improvizaci".

Zajisté, může vzniknout situace, kdy jsme se angažovali, žili poctivě své povolání a kdy lidsky opravdu si potřebujeme odpočinout a kdy jakoby nevhod přijde někdo, kdo potřebuje uzdravit dobrým slovem nebo pomocí. Vzpomeňme si tehdy na Ježíše a apoštoly, kteří potřebovali trochu klidu, a lidé Ježíše přesto vyhledali.

Pane Ježíši, přetvářej mi, prosím, srdce podle Srdce svého.

Osvěž pokojem a darem trpělivosti mé nitro,

zvláště tehdy, když bližní přijdou "nevhod" nebo nečekaně.

Skrze tvého Ducha mě obdaruj milostí, ať každého

přijmu s milosrdnou láskou tak, jak to děláš ty ohledně mě. Amen.