Ježíš řekl farizeům: "Byl jeden bohatý člověk, oblékal se do šarlatu a kmentu a každý den pořádal skvělou hostinu. U jeho dveří léhal jeden žebrák - jmenoval se Lazar - plný vředů a rád by utišil hlad aspoň z toho, co padalo z boháčova stolu; a ještě k tomu přicházeli psi a lízali mu vředy.
Žebrák umřel a andělé ho odnesli do Abrahámova náručí. Pak umřel i boháč a byl pohřben. V pekle v mukách zdvihl oči a viděl zdálky Abraháma a v jeho náručí Lazara. A zvolal: `Otče Abraháme, slituj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň kousek prstu ve vodě a ovlaží mi jazyk, protože zakouším muka v tomto plamenu.' Abrahám však odpověděl: `Synu, uvědom si, že ty ses měl dobře už zaživa, Lazar naproti tomu špatně. A nyní se tu on raduje, a ty zakoušíš muka. A k tomu ke všemu zeje mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo nemůže přejít odtud k vám, i kdyby chtěl, ani se dostat od vás k nám.'
Boháč řekl: `Prosím tě tedy, otče, pošli ho do mého otcovského domu. Mám totiž pět bratrů, ať je varuje, aby se také oni nedostali do tohoto místa muk.' Abrahám odpověděl: `Mají Mojžíše a Proroky, ať je uposlechnou!' On však odporoval: `Ne, otče Abraháme! Ale když k nim někdo přijde z mrtvých, pak se obrátí.' Odpověděl mu: `Jestliže neposlouchají Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.'" (Lk 16,19-31)
Sami dobře víme, jak nejsme schopni se sami od sebe obrátit, byť i v malé věci. Spousta přesvědčování, strachů a obav se skrývá v každé naší snaze posunout se blíž k Bohu. Ježíš dnes mluví o našem obrácení směrem k bližním - všimnout si ve své "soběstačnosti" toho, kdo strádá a kdo nemá to, co máme my.
Důležitý je moment odvrácení svého pohledu od sebe směrem k člověku, který je blízko nás. Tím žebrákem jsou často naši nejbližší, kteří hynou v naší blízkosti na nedostatek lásky. "Ale vždyť to dělám pro rodinu," říkají často muži, když si chtějí uchlácholit své svědomí prací, kterou vykonávají. Přitom nechtějí v trpělivosti vyslechnout svou ženu, která je stvořena pro komunikaci a lásku. Žena zas dokáže svými city i manipulovat, a tak trápit svého muže i své okolí. Nevidí skutečné potřeby svých bližních. Po dědičném hříchu inklinujeme k egoismu. K obrácení potřebujeme milost Boží lásky, která nás dokáže proměnit.
Vyjděme dnešní den vstříc někomu, kdo sedí u brány našeho srdce a čeká na drobky našeho zájmu.