Vykročit za Ježíšem

Ježíš vyšel opět k moři. Všechen lid k němu přicházel a on je učil. A když šel dál, viděl Leviho, syna Alfeova, jak sedí v celnici, a řekl mu: "Pojď za mnou." On vstal a šel za ním. Když byl u stolu v jeho domě, stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky mnoho celníků a jiných hříšníků; bylo jich totiž mnoho mezi těmi, kteří ho následovali. Když zákoníci z farizejské strany viděli, že jí s hříšníky a celníky, říkali jeho učedníkům: "Jak to, že jí s celníky a hříšníky?" Ježíš to uslyšel a řekl jim: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky." (Mk 2,13-17)

Ježíš neprocházel pouze územím Palestiny, ale také "územím" lidských srdcí. Procházel kolem Leviho, a podíval se do hloubky jeho srdce, podíval se na jeho život. Levimu nestačil život, který vedl. Byl sice považován za veřejného hříšníka, jelikož celníci byli považováni za spolupracovníky s římskou okupací, ale jinak se měl dobře. Byl finančně zabezpečen. Ale to mu nestačilo. Potřeboval se ve svém životě posunout dál - až k jádru jeho smyslu. A právě tuto cestu mu nabízel Ježíš svým pozváním: "Pojď za mnou!"

Farizeové a zákoníci ve své náboženské jistotě ztratili to nejdůležitější, totiž růst v pravdě, ochotu neustále naslouchat novým výzvám Božím. Ztratili vědomí toho, že Bůh je ve svém tajemství přesahuje a nemusí splňovat jejich představy a přesvědčení. Tito lidé si nevšimli, že ti, kteří stolují s Ježíšem, jsou na své cestě Bohu mnohem blíže ve své ochotě se změnit, než oni.

Pane Ježíši, obnov naše srdce! Dej nám vnitřní zrak, kterým zachytíme tvůj pohled. Dej nám vnitřní sluch, kterým uslyšíme tvé: "Pojď za mnou!" Dej nám, prosíme, odvahu vykročit po cestě, která nás vytrhne z domnělé soběstačnosti, vševědoucnosti a zabydlenosti ve svých názorech. Přebývej v srdci každého z nás a také nás obdaruj milostí jednoty, ať vytváříme společenství s každým, kdo má upřímné srdce a ochotně hledá pravdu. Amen.